Začátek koncertu Riverside byl avizován na 19:00, nicméně bleskovým průzkumem před vystoupením jsem zjistil, že začátek bude až okolo 20:00. Takže skoro na minutu přesně dorážím za „intra“, ze kterého slyším posledních cca 5 minut, takže jsem ani nestačil postřehnout, že se jedná o puštěný druhý bonusový disk k aktuální desce Shrine of New Generation Slaves. Naštěstí mezi přítomnými bylo několik známých tváří a po koncertě bylo dostatek času se podělit o dojmy a zjistit tak, o co se vlastně jednalo. Je to poměrně zajímavý tah, jak netradičně nadnést novinku netknutému posluchači.
Hned v první skladbě bylo poznat, že kapela má za zvukovým pultem své lidi – po sále krásně zakulacený plný zvuk s výraznými hammondkami, geniálním zpěvem, ale i ideálním poměrem všech zbývajících nástrojů, ať jste se pohybovali kdekoliv v sále (včetně zadního baru). Všechny skladby zněly energičtěji než z desek. Druhá na novince i živě The Depth of Self-Delusion - volnější tempo, ale vygradované baskytarové sólo Mariusze Dudy, které přešlo do takřka psychedelického jamu. Třetí Feel Like Falling s rozjezdem, který na začátku pokukuje po Faith No More a na závěr po Black Sabbath. Návštěva starší desky Anno Domini High Definition s groovem prýštící Driven to Destruction v kontrastu s pomalu, křehce se rozjíždějící, atmosférickou Living in the Past, s uhrančivým kingovským horrorovým intermezzem. Při průměrné délce 8 minut na skladbu měl koncert skvělou atmosféru, nádherně plynul, komplikované kompozice se nesly vzduchem, radost se zaposlouchat. A pak další kontrast v s elektronikou si hrající 02 Panic Room a dále asi jediné opravdové zvolnění v We Got Used to Us, ovšem jenom dočasné samozřejmě.
Riverside (naštěstí) neměli s sebou předkapelu, na vlastní žádost, ale velmi dobře si dokáži představit, že by se pár tuzemských kapel před nimi mohlo objevit. Na druhou stranu ještě že takto, jelikož koncert byl skoro i přes své dvě hodiny moc krátký – ještě jedna desetiminutovka by se hodila :). „Trochu povinné“ dvě hodiny mohly být krásně dodrženy, jelikož poslední Escalator Shrine a přídavek Conceiving You byly opět sympaticky nataženy profesorským baskytarovým nájezdem. Přídavky pak byly celkem tři, takže asi mimo nějakých 10 minut, kdy se tleskalo, vyvolávalo či hovořilo z pódia, kapela opravdu hrála a hrála.
Mariusz dokázal proslovy přítomné pobavit stejným sympatickým způsobem, jako to dělá třeba pan Åkerfeldt – inteligentní humor, kterým si dělá tak trochu srandu nejen ze sebe, ale především z obce novinářské, která se (pochopitelně) snaží jejich hudbu přirovnat k větším a známějších kapelám. A ono se ani čemu divit, jelikož jména jako Porcupine Tree, Dream Theater, Opeth, ale nejvíc asi Rush, jsou evidentními inspiračními kameny.
Už jsem mluvil o vlastním zvukaři, ale rovněž i světla byla v režii vlastního člověka, který skvěle podmalovával atmosféru přesně měněnými vizuálními efekty. Riverside prostě vyrostli v naprosto komplexní, profesionální kapelu, která neponechává naprosto nic náhodě – od hudby, zvuku, světel, výběru skladeb, prostě vše je podřízeno tomu, aby fanoušek dostal pokud možno vše, co by si přál. Já jsem třeba očekával progresivní dýchánek a dostal jsem vycizelovanou (mám tohle slovo rád a sem přesně sedí) show se vším všudy, jelikož tohle polské hudební zboží nese punc nejvyšší kvality.
Setlist:
Night Session - Part Two
Night Session - Part One
Vložit komentář