To, že budu psát report na touto akci, bych se tedy nenadál, ale vlastně proč ne. Původně rozmýšlená návštěva a otázka zda jít či nejít, se nakonec vyřešila sama tím, že nikdo z píšících Marasťáků se nehrnul, ač průběhem večera potkávám třeba pana Herelsona (Brý den, dáme Myslivečka?). Nakonec ale lákadlem samozřejmě byli nejen Keep Of Kalessin, kteří u mě svou poslední platňou Armada, která očekávaně tvořila i hlavní náplň jejich show, do puntíku zabodovali, ale také pokus se dostat minimálně ke dvěma členům Satyricon, kteří své prstíky ale mají namočené v jiném cákanci, jež se zove Spiral Architect.

Koncert původně avizovaný na 19h měl již od začátku naplánován start na hodinu pozdější, kterou se v klidu podařilo dodržet a tak okolo 20h na pódium za částečného aplausu –ano, publikum již bylo hodně nažhavené- nastupují Insomnium, kteří nijak nesmetli, ale rozhodně neurazili. Insomnium hrají dobře, kapela funguje naprosto v pořádku, zpěvák působí přirozeně, ale muzika je možná trošku zbytečně jednoduchá. Ano, jedná se o onen melodický metal –tu death, tu heavy, tu snad i thrash a přísedící žánry- z Finska, jenž by občas zasloužil i nějakou košatější konstrukci (tak jako třeba v posledních dvou skladbách) a nutno říci, že Finy v sobě Insomnium rozhodně nezapřou. Podobnost třeba s Eternal Tears Of Sorrow je nasnadě, ale určitě mě při jejich setu napadli i Amorphis – prostě typický cit pro melodiku v sobě žádný Fin hrající tento metálek nezapře, a tak jen zmíním, že šlo o klasiku klasikovatou (jedna kajtra drhne, druhá meloduje), ale neurážející a na začátek příjemnou. A když ještě zmíním super zvuk, fanoušci kapely nemohli být zklamáni.

Po cca půlhodinovém setu se pódium vyprazdňuje jak mé půlitry a v osm

čtyřicetpět nastupují Keep Of Kalessin, kteří publikum vábili krásně uhrančivým kytarovým intrem. A co říci… palbajakcyp.com, kurwapič!!! Začátek byl sice trochu poznamenán špatným zvukem, kdy to vypadalo jakoby skoro vypadla kytara a hrála jen z pódia, ale za chvíli se slečna za šlaufama vzpamatovala a zvuk vyčistila, ač toho večera byl nejslabší, ne tak čistý, takže neznalému tvorby KOK všechny ty kytarové vychytávky a drbanice nejspíš často zanikly. A kdo KOK zná i z cédé a na koncertě nebyl, musím napsat, že jejich epický (thrash)black živě funguje naprosto! Sehrané stopky, rychlovky jako kráva a pak ještě zrychlenější a k tomu precizní přednes pana Thebona, který zvládal i ty čisté bojové pokřiky. Občas mu zaasistoval basák, vrtulilo se vrtulilo a zážitek, který jsem si z Abatonu odnesl, zůstává doteď! KOK jsou prostě bez jakýchkoli skrupulí jednou z kapel, které by si zasloužily té největší pozornosti, protože ve skladbách užívají nejen obzvláštňujících výstaveb a nejrůznějších gradací, ale i netradičních řeše(tě)ní.

Po dvou předkapelách se sklízí support pódiovka a téměř osmisethlavé

pandemonium již nervózně očekává druhé ďábly (toto slovo v případě Satyra myslím vážně – na tom chlapovi fakt něco je!) z Norwaye a hned říkám ‘Nejsem blackař‘, ale toto si nechám líbit! Sice se Satyricon od doby, co jsem black poslouchal, odebral jiným směrem, ale černotou je jejich tvorba prodchnuta měrou vrchovatou, i když je to aktuálně -zjednodušeně řečeno- jen sirnatý bigbeat; během koncertu si ale uvědomuji, proč to Satyricon dělají takto, ono to fakt funguje! Co tak vím (pozornost jsem ale playlistu vyloženě nevěnoval, spíš si užíval to působení), hrály se všechny důležitý skladby a klipovky. Z novinky prvních pět válů (nepřehánim?), takže Now, Diabolical a K.I.N.G., kde Satyr předvedl, jak umí nádherně manipulovat s lidmi („…concentrate on me, King… one, two, three, four, KING!“), pak The Pentagram Burns, A New Enemy a The Rite of War Cross, zazněla snad i Nemesis Divina, rozhodně ale Supersonic Journey, také Walk the Path of Sorrow, kterou Satyr uvedl jako úplně první věc, kterou Satyricon složili a z VolcanoRepined Bastard Nation a Fuel for Hatred, při které to vypadalo, že bubácí i nebubácí zbořej Abáč :). Chvílemi Satyricon asi může někoho nudit, ale já se toho večera bavil dobře – prostě jsem byl Pod vládou biče pana Císaře Emperora Satyra, který bez jakékoli zbytečné evil pózy a laciných gest jasně dirigoval a kontroloval veškeré dění jak v sálu, tak celý balkón i bočnice pódia! Respekt! Hned na začátku jsem také zmínil, že v kapele jako session members působí dva ze Spiral Architect (Lars – basa a Steinar – kytara; vytoužený pokec ohledně novinek ze stáje SA v šatně nakonec proběhl – díky F.), tak doplním zbytek kapely, kterou krom ústřední dvojice tvořil ještě Obsidian C /px1/ právě z KOK a poměrně dosti fešná klávesáčka, kterou si krásně dovedu představit, jak mi… ale krááák, to sem nepatři :o)). Satyricon sklidili, troufám si říci, zasloužený úspěch, a ačkoli na sebe panové i nechali čekat, druhým přídavkem v podobě hymny Mother North show ukončují, děkují a loučí se.