S hudbou Londýnských ztřeštěnců SikTh jsem se seznámil díky někdejší hudební megazásilce od BuKyho (ještě jednou díky :), ale pohříchu jsem jejich debutu nevěnoval moc pozornosti. Pár poslechů...hm, docela fajn...a šmitec. Až vydání jeho následovnice, která mě - možná díky vetší přímočarosti - chytla okamžitě, mě přimělo k tomu, abych tuhle bandu začal brát vážně, následně si na ní neskutečným způsobem ujížděl, aby se nakonec stala jedním z mých nejoblíbenějších hudebních uskupení vůbec.
A když už teď pobývám v tom Londýně, mrknul jsem se na net, jestli tu náhodou někdy nebudou... Ty pitcho, budou!!! 19/10 v klubu asi dvě stě metrů od místa, kde zrovna makám!!! Zejtra se v práci vyškemrá volno a jde se pro lupen, než bude pozdě! Následujících čtrnáct dní, jež se nesly ve znamení 'jdi do práce-z práce-pusť si SikTh-znova-znova-a ještě jednou-měl by ses trochu vyspat', bylo snad nejdelších v mým životě...
Ale dočkal jsem se! Je čtvrtek, 19/10, 17:08 místního času a já plnej očekávání vyrážím vstříc hudebním zážitkům. Na cestu tři pivka po libře, do každý kapsy jedno, třetí na zabití třičtvrtěhodiny v metru. K místu konání jsem se dostal asi hodinku před začátkem akce a v přilehlých uličkách už je pěkně živo - bandy připitejch Anglánů, z jejichž dialogů nepobírám skoro nic, tak jen tak posedávám a napájím se Stellou...
Přesně v sedum, jak slibovali, začaly gorily u dveří pouštět dovnitř. Klubík na první

pohled působil útulným dojmem, nahoře bar a dole až nečekaně malý pódium. Pro kapelu typu SikTh ideální, navíc při tý účasti, co jsem viděl venku, by to mohlo bejt solidně našlapaný... Moje oči spočinuly na ceduli 'Merchandise --> '. Rychle dojím 15 liber z bankomatu a upaluju pro triko než bude pozdě! Mám ho. Černý, s vynikajícím motivem k Death of a Dead Day. Moje do tý doby dost na hovno nálada se výrazně zlepšuje!
Plac před pódiem je ještě poloprázdnej, vybírám si skvělý místo uprostřed, pár metrů od pódia. Dal jsem se do řeči s pár týpkama okolo, který byli k mýmu údivu naprosto odvařený z toho, že jsem z Čech a že jsem v Londýně na SikTh. Nechápu, jak se tyhle dvě věci vylučujou :) 'Hey, this is our boy! This'll be the most incredible gig, you've ever seen, mate!' Hm, to rád slyším... 'You'll see everything, mate - broken noses, cigarettes in face... Everything!!!' Tak to pěkně děkuju. Mírně jsem znejistěl... 'But it's all friendly' ... No, nevim...
A už během první předkapely (jejíž jméno jsem nezaregistroval) se předpovědi začaly docela naplňovat. Celej střed placu se roztáhnul do solidního kola a začalo pogo. Ne, ne, zpět... S pogem bych se tu ani nezdržoval. Neskutečný POGO, všichni UNLEASHED! Je libo lekci kickboxu, jíž vévodí vylepaný hovadko, který by se nemuselo stydět ani vedle anglickýho modrýho skotu? Máte jedinečnou možnost! Tak tohle ne, to vážně není pro mě. V půlce první skladby mažu pryč... Předkapela mě stejně nechávala docela chladným - ačkoli rozhodně nehráli špatně -, takže to všechno pozoruju z povzdálí. Zhruba po necelý půlhodině běsu se kapela pakuje a její místo zaujímá druhá. Architects. To už mám svý místečko, z kterýho toho sice moc nevidím (vyvýšení středu plochy mě docela nasírá), ale je tu bezpečno. Architekti se s tím moc nemažou, hrajou pěkně od podlahy. Vedle mne pokračuje sodomie a já začínám i přes nedočkavost, nabývající neuvěřitelných rozměrů, pookřávat... I jejich čas se pomalu chýlí ke konci, ještě odklidit aparaturu a SikTh můžou ladit. Rychle se prodírám davem ke dveřím s panáčkem, aby mě to snad nedej bože! nezastihlo nevhod... ˇUž při přípravě nástrojů začínám mírně vlhnout, hlášky při soundchecku mikráku typu 'A dead mam rapes kids' mě docela rozsekávaj... No tak, dělejte, ježiši! To je doba! Nemůžete mít naladěno z domova nebo co?!
21:45, všechno ready a já začínám rozeznávat tóny Bland Street

Bloom. Úvodních zhruba čtyřicet vteřin... a maníci u mikráku rozjížděj krasojízdu. Rozpoutává se nehorázný peklo, při němž se až na výjimky hejbe celej sálek. Uuuuaaaaa, pitchooooo!!!!, jsem v Londýně na SikTh!!!, štípněte mě někdo... Moje nadšení nezná mezí, řádím jak pomatenej, ještě, že mě tu nikdo nezná :) Klidnější pasáž refrénu... začínám si uvědomovat, že to vážně není sen. Kytary doznívaj, čas nabrat dech... Ty krávo, mazec! A ten zvuk! Nádhera! Zpěvy úžasný, kytary excelentní (i když moc neslyším basu), bicí drtivý. Všechny obavy z neidentifikovatelný koule hluku jsou ty tam. Pussyfooooooot... Cože?! Si ze mě děláte prdeeel!! Začínám cejtit pnutí po celým těle... Tyvole, co to je? Je to neskutečný, nemůžu to vydržet... Vážně to nejde, prostě se nemůžu rozdvojit, roztrojit, rozčtvrtit... protože tu není k hnutí a veškerej zbytek prostoru až do posledního atomu zaplnila ENERGIE!... 'Live life live life...!' Nemůžu dejchat, neskutečně mě bolí pod žebrama, pomozte mi někdo!!!... 'Too lazy to look within yourself, Is there something you don't want to know... Orrrr don't want to see?!!! '....Uaaaaaa!!!. Orgasmus. Opět pokus o nabrání ztracenýho dechu. Další nálož... Snažím se sledovat, co se děje. Nemám moc dobrej výhled, vidím jakousi malou projekci, na níž běhaj obrazy s motivem deště a blesků (vypadá to podobně, jako na jejich webových stránkách) a ze sestavy bicmena marně se snažícího dát činelům jinej tvar, a půlku plešatýho chlapa s kytarou, jenž má minimálně sedum prstů na levý ruce. Cože?! Dívám se znova... Ty vole je to tak. Obcaš vidím i zpěváka-vlasáče. Zhruba od týhle chvíle mám naprosto zkreslenej pojem o čase a realitě obecně. Uuuuaaaaaa!!! Jede se dál, nikdo se nám tu nebude flákat... Registruju prvního maníka plujícího na lidský hladineě.. Pauza. Týpek s dreadama za mikrákem prosí publikum, aby udělalo prostor, bude se pogovat. Připraveni?, tak se předveďte! Všechno se točí na kameru, materiál bude použitej v nějakým videu. Sypou jeden nářez za druhým, vyvádím na svým metru čtverečním jako magor, orgasmy už ani nepočítám (naposledy si pamatuju ten při How May I Help You), během klidnějších pasáží se snažím vzpamatovat... Zase pauza. 'Do you know the last song from the 1st album?!' Následuje necelá When Will the Forest Speak...?, při níž odříkává kromě mne celej sál. Ua!, tak tohle je hodně působivý. A další nálož, tumáš! Druhej plavec.. A pogo pro kameru... Začíná mi docházet energie. Musíš to vydržet!... 'And this is our last song tonight'. Na závěr zaznívá Skies of Millennium Night, při který se snažím mobilizovat poslední zbytky síly mojí tělesný schránky... 'Look at the sky, look at the sky....LOOK-AT-THE-SKYYYYY!!!' Ne, tenhle song už si naplno prostě nedám, všechny rezervní zdroje jsou prázdný...
Konec. Aplaus, kapela opouští pódium, ještě pokus o skandovaní, ale přídavek se

nekoná. Něco málo přes hodinu deset trvající představení - což je tak akorát, víc bych nezvládnul - je za náma, jde se domu.
Naprosto vyřízenej, ale s přiblblým blaženým úsměvem na rtech jsem opustil klub. Mám žízeň, potřebuju pít. Zabíhám do nejbližšího shopu s nadějí, že je ještě otevřenej... Je! Aaaa, vysvobození v podobě další plechovky zlatavého moku. Mizí ve mně skoro naex. Tak a teď rychle do metra, ať to ještě stihnu až domu. Aaa, paráda, není narváno, sednu si. Z přemítání o uplynulých chvílích mě probralo '..the next stop is Liverpool Street..' Sakra vždyť já jsem to přejel! Takže o jednu zastávku zpět a už vážně až domu.
Sečteno a podtrženo, rozhodně nejlepší koncert, jakej jsem měl možnost vidět, pánové z KoRn a ostatní by se měli přijet podívat, jak to má asi vypadat. Výtky nejsou žádný, možná kdybych měl lepší výhled, mohlo to bejt ještě o chlup silnější, ale i tak stoprocentní spokojenost. Můžu jenom doporučit, pánové :) Přeju vám, co se chystáte do Vídně, aby to klaplo, protože to vážně stojí za to!

Tracklist si nepamatuju přesně, je možný, že mi z něj něco uniklo, navíc není až na první dvě věci a věc závěrečnou ve správným pořadí…

Bland Street Bloom
Pussyfoot
Flogging the Horses
Sanguine Seas of Bigotry
Part of the Friction
Another Sinking Ship (tady si nejsem jistej)
Scent of the Obscene
Hold the Finger
Wait for Something Wild
How May I Help You?
When Will the Forest Speak...?
Skies of Millenium Night