Kdy: 16. leden 2025
Kde: Praha, Rock Café

Navštívit akustický koncert moravských doommetalistů SSOGE byl spontánní nápad. Kapela nabízela speciální vystoupení, kde zazní netradiční akustické aranže původně doommetalových skladeb, sliboval vícero hostů a pro metal netradiční nástroje, takže byť kapelu neposlouchám, vyrazil jsem vstříc poznání.

Sajlenti nastoupili bez předskokana lehce po osmé a začali hodně v klidu. První skladby působily hodně intimně. Zvuk kapely byl na hony vzdálen hřmotným kytarám a dunivým bicím a v úvodu setu to byly především vokály, které byly dominantním aspektem. Koncertu se z důvodu nemoci hlasivek bohužel nemohla zúčastnit zpěvačka kapely Hana Hajdová, takže hlavní zpěv spolu s Pavlem Hrnčířem táhla jako náhrada mladá a úžasná Kateřina Eichlerová, která to mimochodem dala naprosto výborně. Hlavní duo pak doplňoval ještě třetí hostující pěvec Tomáš Bečka a v momentech, kdy jely všechny tři hlasy dohromady, resp. kdy se prolínaly/doplňovaly, to znělo úžasně.

Hudba samotná samozřejmě nezůstala pozadu, už jen kvůli tomu, kolik nástrojů na podiu bylo. Housle, cello, akordeon, dvě španělky, basa, klávesy a bicí daly dohromady vcelku solidní orchestr, takže to hudebně prázdné být ani nemohlo. Je pravda, že některé pasáže se mi sice zdály zbytečně hodně komorní a konkrétně španělky hrály dle mého často až moc potichu a zmiňovaný akordeon též nebyl moc slyšet, ale to jsou jen drobnosti. Hudba byla většinu času příjemně zajímavá a stále bylo co poslouchat. O největší zábavu se staraly zejména housle, které byly často výrazné, houslistka Klára se díky svému zápalu pro věc hodně podílela i na show, a pak také klávesy, které hudbu šikovně vybarvovaly.

Bicí stojící za plexisklem zněly méně hlasitě a nepřehlušovaly tišší nástroje, což se v podobném setupu občas stává. Občas dopředu příjemně vyjela basa, vzpomínám si výraznou linku v songu Malověrná, a po celou dobu bylo hodně slyšet i cello. Dá se říct, že zvuk byl fajn, poměry nástrojů zněly v rámci možností vyváženě. Je mi jasné, že po zvukařské stránce nastavit v klubu všechny uvedené nástroje není jednoduché, ale zde se to dle mého povedlo.

Nevím, jestli se kapela rozehrála, anebo byl vhodně zvolený setlist, každopádně vystoupení mělo vzestupnou tendenci. Jak mi zkraje přišly songy křehčí, intimnější, tak postupem času nabíraly na síle a působily více strhujícím dojmem. Stejně tak i Hrncovo moderování bylo čím dál rozvernější. Ale nejen principál se snažil, Kateřina následně s publikem secvičila zpěv v songu Pod Babíma horama a zábava prostě jela. Koncert mohl působit díky melancholičtějšímu rázu skladeb vážně, byl však příjemně uvolněný.

Kapela propagovala akustické album Jiná, které vyšlo přesně před rokem, a obsahuje původně metalové songy předělané do etno-akusticko-zpěvného kabátu. Skladby obsahují pouze čisté, melodické zpěvy plus akustické nástroje. Hudba je zde křehčí, má více folkový ráz, nemyslím si však, že by byla nějak výrazně zjednodušená a potvrdilo se to i naživo. Necelou hodinu dlouhé album kapela přehrála celé, jen v jiném pořadí a přidala ještě pár dalších balad, též v akustické podobě. Plus tuším dva covery s tím, že kus I Would Dance byla jediná věc, která byla žánrově trochu mimo. Spolu s pokřtěním CD trvala akce téměř dvě hodiny, a myslím, že se povedla.

Očekávaný nevšední zážitek se tedy skutečně dostavil. Hodnoceno z pohledu člověka nezatíženého poslechem originálů, mi přišlo vystoupení velmi záživné. Možná to bylo kouzlem okamžiku nebo tím, že jsem měl zrovna na daný zvuk a hudbu náladu, každopádně slib, že půjde o jedinečnou akci, kapela splnila a vyplatilo se na ní dorazit. Kdo nebyl, prohloupil.