Hnedle zkraje musím říct, že jakmile jsem - i když velmi unaven - vstoupil do klánovického Black Psa, srdíčko mi pookřálo. Ano, ano, ano! Tohle je ten klub, po kterém se mi tak stýskalo. Přetěžko lovím z paměti lepší prostor na metalové koncerty se středně velkou návštěvností (tzn. několik stovek lidí) než tento. Je fajn, že se koncerty do Klánovic na podzim vrací a vystoupení Skinless bylo prvním po hibernaci.
Do Pejska vcházím několik minut po osmé, jenže co to? Liduprázdno jako na angolském letišti, cca třicet lidí. Herdek, je sice úterý a zvenku přijeli pouze Skinless a nikdo s nimi, přesto jsem čekal „trochu“ více. Nicméně Victims to už do nás šijí. Zprvu si říkám, takový výrazný zvuk bicích, až pak mně mimoděk dochází, že to má na starosti pan Automat. Tuhle kapelu vidím poprvé, tak jak to shrnout? Pregnantně: bdm US střihu na český způsob. Jako seznámení fajn, ale na vážné rande vous to nebude. Čtvrthodinka stačí na to, aby člověk zjistil, že má slečnu Obětinu už prokouklou... Kvintet spíše než na nějaké kudrliny sází na chytlavost, takže všechno je pěkně čitelné, hodně se slamuje, ale všechno tohle známe zpaměti....
Druhé pány na holení Opitz taktéž vidím poprvé a jejich set na mě působí mnohem živelnějším dojmem. Songy se odehrávají v intencích krátké, velmi krátké až

nejkratší stopáže a za celý koncert jich je požehnaně. Nerozlučná dvojka Puty a Ubina tvoří půlku bandy, takže si asi každý dokáže představit, o co půjde, aniž by Opitz slyšel. Musím pochválit neustále se zlepšující zvuk (když to srovnám se skleníkem v Chmelnici...) a celkovou pohodu a nadhled. Každopádně klepačky vyznívají neslaně a nemastně, poněvadž bicmen je hraje bez noh. Palec dolů. Nicméně mne baví bubeník Skinless, který se do rytmu písní Opitz pod pódiem rozehřívá a provětrává nožky.
Na pódiu se mění bicí souprava, žádná zvukovka ani neproběhne, ale přesto když Skinless hrábnou do strun, tak obecenstvo (lidí je maximálně šedesát) odlétne na Mars. Vyvalí se totiž mohutná zvuková hradba, která všechno semele. A už to jede. Na Skinless jsou slova krátká. Nechápu jak to, ale jsou velmistry v rozdávání energie. Jestli je možné najít pro jejich vystoupení nějaký přívlastek, ihned volím nejnadužívanější deathové slůvko HYPERBRUTÁLNÍ. Opravdu hrozně, ale fakt hrozně brutální. Extrémně silový, surový, krutý, nelidský, drsný, hrubý styl, který snese nejkritičtější srovnání s megatunovou lavinou Crowbar. Kdo Skinless naživo neviděl, ať si netrhá hlavu a okamžitě shání DVD Skinflick, které považuji za nejlepší extrémní pokoukání, jaké jsem měl tu čest vidět. Chlapci začínají s Foreshadowing Our Demise, takže staroškolská válcovačka, jenže Skinless nezní jako 1062. kopie Devourment nebo Suffocation, občas mi přijde jako kdyby se pětsetkrát brutálnější Black Sabbath zamilovali do Dying Fetus. Těch skladeb z dvojky Foreshadowing... hraje kapela docela dost (měl bych zmínit i třeba takovou Tampon Lullipops z debutu); nic proti slamujícímu deathcoru, já jen dávám přednost posledním dvěma deskám, kde je muzika Skinless přece jen barevnější a pestřejší. Každopádně koncert je koncert a frontman Jason Keyser vládne vtipným moderováním, jaký se nevidí.

Neustále freneticky pobíhá po pódiu sem tam, zašklebí se, pořád lidi hecuje. Koncert má svoje kouzlo: i když nás pod pódiem moc není, skoro všichni paří, což dodává koncertu nenapodobitelnou přátelskou atmosféru. Třeba když Jasoň zahlásí: „Prosím vás, ať si aspoň jeden člověk skočí z pódia! Aspoň jeden. Prosím!“ Načež se polovina klubu srotí pod stagediverem a milostpán si bezpečně zapluje. Nebo když Keyser požádá, aby lidi udělali wall of death, jenže pak dodá „but very very slow, it will be a zombie wall of death“. Lámu se v pase, protože pohled na zombie fanoušky, jak se proti sobě plazí, je prostě neskutečný. Pak zas vyběhne holohlavý týpek na pódium, vystřihne si krátký duet, ale zůstává na pódiu, žádné vyhazování, celý set švanda, legrace a přitom furt porcovací válec. V jednu chvíli pozve vokalista všechny headbangery na pódiu, což vypadá opět směšně, protože nahoře je víc lidí než dole. Skinless mají mezi skladbami hlavní melodii z Predátora, takže stále akce, akce a... AKCE! Kluci zahrají geniální úvodní riff z Deviation Will Not Be Tolerated, jenže

pak hupky šupky volně přecházejí do The Optimist. Pak konec, lidi však řvou nadšením, takže jeden bonus jako přídavek je povinností. Hned poté se dole fotí s fanoušky a ti je normálně dokopají k tomu, aby se NY squadra chopila nástrojů a ještě si něco „zadrtila“.
Co dodat. I přes zmíněná negativa fenomenální vystoupení, na které budu vzpomínat hodně dlouho. Doufám, že se Skinless brzy zase dočkáme, protože jejich desky jsou sice prima, ale naživo nemají konkurenci (viz Brutal Assault 2006).