Kdy: 2. listopadu 2024
Kde: Praha, Lucerna Music Bar

Therapy? včera opět navštívili Lucerna Music Bar a stalo se tak v rámci 30 let od vydání jejich zásadní desky Troublegum, tudíž jí kapela kompletně přehrála v celé délce. Pro spoustu lidí fajn, já s tím mám ale trochu problém. Proč zase sakra Troublegum?

Nechápejte mě špatně, Therapy? jsou pro mě jedna z nejlepších kapel všech dob a poslouchám je od desky… ehm… Troublegum, ale k čemu dělat další výročí, když na všech koncertech hraje kapela z tohoto alba standardně okolo osmi věcí, což je téměř celá deska. Nehledě na to, že stejné turné jeli i deset let zpátky ke dvaceti letům.

Nevadilo by mi to ani tolik, kdyby Therapy? jinak neměli co říct, ale jejich neskutečně našlapaná a bohatá diskografie obsahuje opravdové klenoty, které se ale bohužel pod neustálým obehráváním Troublegumu nemají šanci dostat do setlistu. Samozřejmě to z marketingového hlediska dává smysl, protože drtivá většina lidí zná od Therapy? právě jen Troublegum a jsem více než přesvědčený, že pokud by z každého plakátu a prohlášení tahle deska nezela, Lucernu Music Bar by určitě nevyprodali.

Nicméně abych jen nemudroval, Therapy? na to šli od lesa, a když už Troublegum, tak se vším všudy, takže skalní fanoušky oblažili i b-stranami z nahrávacího sessionu, resp. dvěma písněmi z EP Shortsharpshock, které vyšlo v roce 1993, tedy předcházelo vydání desky. Jsou to písně Totally Random Man a Auto Surgery, zvláště pak druze jmenovaná pro mě byla černý kůň vystoupení a živě vyšla parádně. Dále samozřejmě nemohl chybět non-album singl Opal Mantra.

Zvuk nebyl špatný, ale tolik netlačil. Bylo to lehce neslané nemastné. Ze začátku byli trochu problémy s Andyho zpěvem, zejména pak ve slokách, kde je hlas většinou trochu tišší a hlubší, přišlo mi ale, že časem se to vylepšilo. Kytary mi přišly občas maličko nekonkrétní, ale bylo to spíše kvůli jakési Andyho rytmické rozevlátosti. On si to může dovolit, když má pod sebou rytmiku v podobě Michaela McKeegana, kterého považuji za jednoho z nejlepších basáků všech dob a samozřejmě bubeníka Neila Coopera. Ani od jednoho jsem ale bohužel nedostal takovou rytmickou nálož a finesy, na které jsem u nich zvyklý. Bicí lezly v pořádku, ale někdy maličko zanikaly v celku. Jindy naprosto dominantní a průrazná McKeeganova basa mi tentokrát přišla maličko upozaděná, což ale zase naopak přispělo celkové kompaktnosti.
Hodně mě překvapilo, že kapela hrála ve třech, protože poslední dobou (a bylo tomu tak i v případě minulého výročí) si s sebou vozili dalšího kytaristu. Velmi to ale pomohlo k umocnění autentického zážitku.

I když jsem na setlist nadával, stejně jsem byl hotový z věcí jako Unbeliever, Turn nebo Hellbelly. To jsou tak dokonalé písničky, že musí fungovat za každých podmínek. Naproti tomu Trigger Inside nebo otvírák Stop It You’re Killing neměly zdaleka takový tlak a naléhavost, kterou normálně oplývají.

Také bylo skvělé poslechnout si věci, které tak často nezaznívají jako je vypalovačka Femtex, podivná Unrequited nebo punková Brainsaw. Therapy? samozřejmě do lidí chytře napálili spíše méně známé věci ze začátku setu a ty nejprofláklejší kousky jako Screamager, Knives nebo Nowhere si nechali až na konec koncertu.

Abych pokračoval v tradici a ještě si trochu zanadával na setlist, nerozumím tomu, proč kapela nezahrála alespoň jednu dvě věci z jejich loňské skvělé desky Hard Cold Fire a místo toho přimíchali další dokola obehrávané skladby z raných desek. Ale co už, musím říct, že Teethgrinder a Nausea z alba Nurse makají vždy a nejinak tomu bylo i ten večer.

Z prvních dvou minialb jsme slyšeli první věc od Therapy? vůbec, a sice Meat Abstract, a potom ještě samozřejmě koncertní stálici Potato Junkie. Samozřejmě došlo i na cover od Hüsker Dü Diane, který trio hraje v elektrické verzi a od té studiové z alba Infernal Love se dost liší.
Dočkali jsme se i bubenického sóla, nicméně to Neil Cooper pojal dost netradičně a místo klasických onanií si pustil z mixáku elektronický beat a do toho hrál rytmy, což bylo velmi zajímavé a podařené.

Je pro mě trochu složité hodnotit tento koncert, protože Therapy? jsem viděl již nesčetněkrát, včetně naprosto famózního koncertu v roce 2012 v bratislavském Majesticu, který dodnes považuju za jejich nejlepší koncert. Dojem by byl tedy značně jiný, pokud by to pro mě byl jejich první koncert, ale takto to na mě působilo až moc jako „sázka na jistotu“ a řadil bych ho spíše k těm slabším, protože žádný výrazný pocit ve mně nezanechal. Od Therapy? čekám víc než jen nostalgický večer s neustálým pomrkáváním po starých časech.

Na závěr bych se chtěl omluvit, že se zde nedočtete nic o předkapele Deux Furieuses, ze které jsem stihl asi 30 sekund.

Therapy? setlist:
1. Stop It You're Killing Me
2. Isolation (Joy Division cover)
3. Totally Random Man
4. Turn
5. Auto Surgery
6. Trigger Inside
7. Brainsaw
8. Unrequited
9. Unbeliever
10. Femtex
11. Hellbelly
12. Opal Mantra
13. Die Laughing
14. Lunacy Booth
15. Nowhere

přídavek:
16. Nausea
17. Meat Abstract
18. Potato Junkie
19. Teethgrinder
20. Knives
21. Diane (Hüsker Dü cover)
22. Screamager