Mezi Coyote či Stained Glass na jedné a Gamma Knife a Hubardo na druhé straně je docela rozdíl. Vaše současné nahrávky mají instrumentaci bližší rocku, jsou přístupnější, jednodušší, žánrovější. Proč jste se vlastně vrátili k metalu?
Na Gamma Knife to byly dva důvody. Zaprvé, už mě nebavilo sledovat ten respekt, který moderní black metal dostává - v médiích. Lidi říkají, že některé nové blackové kapely jsou fakt dobré.

Máš na mysli věci jako Wolves in the Throne Room?
Nebudu nikoho jmenovat, ale takhle, o moderních blackových kapelách se tvrdí, jak skvělé jsou… Pořád si myslím, že ta hudba je dobrá. A hodně blacku, co jsem poslouchal na střední, jako Emperor, Ulver a pár dalších, mělo mnohem hlubší kompozice. Kytary byly mnohem promyšlenější, songwriting nápaditější. Ale moderní black je spíš jako punk, ve kterém jde jen o tremolo. Tři akordy a to je fakt nuda. Tak jsem se rozhodl názorně ukázat, že se s blackmetalovou estetikou dají dělat zajímavější věci. A šlo vlastně jen o tohle, ukázat, kolik zajímavých věcí se dá udělat v rámci estetiky, se kterou se dnes nepracuje moc vynalézavě.
Druhá věc je, že jsme neměli žádné prostředky na nahrávání, takže jsme museli nahrát desku levně a tudíž s mizerným zvukem. Tak jsem si řekl, no, jelikož zvuk bude stejně stát za hovno, pokud udělám black metal, tak to půjde. Nemělo by smysl zkoušet udělat něco jemného a propracovaného se zvukem na hovno. Ale u black metalu můžeš mít zvuk z prdele a stejně to bude znít dobře.

Hubardo zní tak trochu jako návrat k Maudlin of the Well, nejen hudebně, ale i v práci s vodou jako tématem textů…
Nepamatuju si, že by Maudlin někdy měli za téma vodu.

Minimálně v názvech songů…  [Album Bath, skladby The Ferryman, The Girl with a Watering Can; na bezprostředně následujícím Leaving You Body Map se nachází Monstrously Low Tide.]
Jo, asi vím, na co narážíš, ale to není záměr.

OK. Takže jaký význam má voda na Hubardo?
Jo, voda je hlavní téma. Myslím, že kdybyste se zeptali Jasona Byrona, dal by vám lepší odpověď, protože texty psal on. Ale vím, že voda funguje jako postava toho příběhu, že dává věci do pohybu. Na začátku přijde déšť a voda přivede na Zemi meteor, pak si díky vodě básník uvědomí jeho význam: meteor má zavlažit Zemi a on si uvědomí, že existuje nějaký vztah mezi vodou a meteorem a pokropí meteor vodou. Pak se meteor přemění a stane se z něj řeka, která přenese básníka na jiné místo. Takže voda funguje jako katalyzátor, díky ní se dějí věci. Pokud se zeptáte Byrona, proč je to právě tak, vysvětlí vám, jak přesně se voda váže k nějakým okultním a alchymickým tématům. To je jeho oblast, já v tom nejsem tak zběhlý, nezkoumám to. Ale jde o vodu jako katalyzátor.
Abych se vrátil k tvé otázce, proč ti Hubardo může přijít jednodušší. Hubardo a Coffins On Io jsou jednodušší lineárně, v průběhu skladeb. Chtěl jsem složit něco, co by bylo jednodušší na poslech, co by tak neodrazovalo. Takže jsem záměrně používal věci jako repetice, se kterou jsem předtím moc nepracoval, protože jsem si chtěl vyzkoušet, jestli to zvládnu a jestli mě taková hudba bude pořád bavit. Jestli taková hudba bude pořád zajímavá pro mě i pro posluchače. A ano, Coffins on Io jsou jednodušší, co se týče průběhu skladeb, ale takhle (Ukazuje výšku.) jsou ve skutečnosti mnohem složitější než naše předchozí věci. V tomhle rozměru se toho děje mnohem víc.

Máš na mysli barvy zvuku?
Jo, produkci a to, jak spolu interagují jednotlivé složky. Takže myslím, že v tomhle jsou Coffins složitější. Taky je mnohem těžší hrát to naživo, Coffins on Io je na zahraní naše nejnáročnější album.

Basa musí být pekelně těžká.
Nejen basa, všechno. Sranda, bral jsem to jako takové cvičení, psát hudbu, která je asi přece jen blíž popu. Ale zjistil jsem přitom, že je vážně těžké udělat takovouhle hudbu dobře a pak ji zahrát dobře. Je to vlastně mnohem těžší, než by člověk čekal, zvlášť když vždycky hrál divnou hudbu. Ty přímočaré věci pak jdou proti intuici. Navíc často musím při hraní i zpívat. Je to kurva těžký, o hodně těžší než naše ostatní věci.

 
Změnilo se nějak vaše publikum po tomhle příklonu k popu?
Ještě ne. Pořád je to nová věc, takže si nejsem jistý.

V jednom starším rozhovoru jsi říkal, že píšeš hudbu jako prokomponovaný celek, ne jako song založený na riffech. Platí tohle ještě?
Ne, na posledních albech jde víc o riffy, jasně. Jsou tam momenty, které jsou komponované, ale celkově vzato jde spíš o riffy. Je to takový mix obou přístupů.

Improvizuješ, když píšeš hudbu?
Ne, nikdy.

Jak vlastně začínáš se skládáním songu? Máš nápad na riff, nebo už máš představu, jak by měla znít celá skladba?
Všechny písničky [na Coffins] - kromě Spirit Photography - začaly tak, že jsem si doma hrál na kytaru, přišel s nějakým motivem a pak z něj udělal písničku. Ale Spirit Photography patří mezi ty skladby, které se mi zdály. Přišla ke mně ve spánku, a když jsem se vzbudil, musel jsem ji zapsat.

Díky, vlastně jsme se chtěli zeptat, jestli ještě pořád skládáš pod vlivem lucidního snění.
Jo, někdy se to stane. Spirit Photography a ještě jedna skladba, kterou dnes budeme hrát a která zatím není nahraná, takhle vznikly. Tyhle songy bývají ve finále jednodušší, protože když se ti něco zdá a dostaneš nápad, musíš se vzbudit a rychle to zapsat, takže to nemůže být nic složitého, musíš být schopný si to zapamatovat. Párkrát se mi to stalo a ty skladby jsou celkem jednoduché, jako ten kus, který budeme dneska hrát. Ale vznikl prostě tak, že jsem spal, což mi přijde hodně fajn.

Takže ty ve snech slýcháš hudbu.
Jo, ale jak říkám, ty složitější věci si většinou nemůžu zapamatovat, jen ty lehké. Je to celkem vzácné, stane se to třeba jednou za rok.

Toho, že pracuješ s žánrovými konvencemi v hudbě, jsme se už dotkli. Ale u Coffins on Io ta stylizace do 80. zasahuje i do grafiky nebo promofotek - s černými brýlemi, v černém…
Někdo mi dneska řekl, že to vypadá, jako když se Entombed zamilovali do Depeche Mode. Přijde mi super, že vypadáme jako new wave kapela, ale s blastbeaty. Asi je to trochu divné.

Dotýká se ta stylizace i textů? Mám na mysli třeba Offramp Cycle, ta představa chlápka na čtyřproudovce s mrtvolou v kufru, to je taková klasika určitého typu filmů…
Určitě to má připomínat některé osmdesátkové filmy jako They Live, Mad Max, Blade Runner a tak. Trochu retro-future, Knight Rider, prostě podivnosti. Váže se to k tématu hříchu, výběru barev, postapokalyptickému světu. Všechny skladby na albu nějak pracují s představou mrtvého světa.

Co pro tebe znamená goth subkultura a hudba? Mezi těmito dvěma věcmi může být docela rozdíl…
Je to celkem zajímavé, protože když jsem byl na střední, celkem jsem v tom jel. Gotika pro mě vždycky byla antisociální záležitost, něco pro lidi, kteří jsou introvertní a nechtějí s nikým mluvit, jen jsou o samotě. Ale pak tu je celý subžánr gotiky pro taneční kluby, Depeche Mode nebo i Sisters of Mercy. Ty kapely měly beaty, na které se dalo tancovat, a mně přišlo, že tančení jde proti duchu goth subkultury. Já radši poslouchal pořádně deprimovanou hudbu. Jako Lycia. Znáte je? Ty byste si měli poslechnout, hele, já vám to napíšu.
Byla tu celá větev gotiky, na kterou se nedalo tancovat, byla depresivní a to se mi zamlouvalo víc. Goth subkultura bývala hodně antisociální, ale poslední dobou v NY vidím, že je v kurzu, což je legrační. Takže tu teď máme pop gotiku, věci jako magazín CVLT Nation, Chelsea Wolfe a tak. Je to fajn, ale jde o dost společenské záležitosti - najednou jde v gotice o komunitu. Myslím, že Flenser taky vydávají nějakou populární gotiku. Je teď cool mít rád goth, a to mi přijde fakt divný, protože, zvlášť v NY, teď někam večer vyrazíš a vidíš, že gotici jsou cool. Tohle třeba před dvaceti lety prostě nebylo možné. Gotici byli pravý opak cool lidí.

Byl to underground?
Nejen to, prostě se jim všichni smáli. A teď by kdekdo chtěl být gotik! Kurva divný. No, každopádně, tohle přijde zajímavé hlavně mně. Řekl bych, že by mi dost pomohlo, kdyby byla gotika cool a lidi chtěli poslouchat naše věci. Protože my děláme takovouhle hudbu nějakých patnáct let a nikdo si nikdy nemyslel, že by byla cool. Kdyby najednou začala být cool, dobře pro nás. Ale moji kapelu lidi pořád berou jako někde na okraji toho všeho, protože máme v hudbě prvky jazzu a pořád to není čistě depresivní. Je tam prog a prog není cool. Goth může být cool, ale prog prostě není cool.

Co se týče jazzu. Znáš ‚darkjazz‘, kapely jako Bohren, Moun Fuji/Kilimanjaro?
Jo, fajn věci.

Přijde mi, že Spirit Photography a Mortality of Doves z Coffins fungují jako, no, ne úplně odpověď, ale nesou se v podobném duchu.
Jo, mám ty kapely rád, takže s tím můžu souhlasit.

Ovlivnil vás nějak gotický román nebo celkově literatura? Kayo mi připadají poměrně blízko surrealismu, magickému realismu, sci-fi…
Tohle by byla otázka pro Jasona Byrona. Co se týče nálad hudby, obrazů, které vyvolává, literatura mě nijak výrazně neovlivňuje, ale vím, že jeho ano. On komunikuje slovy, takže pro něj mají smysl slova, pro něj jde nejhlubší propojení skrze slova, ale moje nejhlubší propojení je skrze hudbu, skrze zvuk, mimo slova. Rád se vyjadřuju neverbálně.

Je Byron ještě v kapele jako regulérní člen, nebo jen jako textař?
Nevystupuje s námi, je to jen můj spolupracovník, píše pro mě texty už skoro dvacet let. Na některých albech Kayo Dot nejsou texty od něj, ale normálně to všechno píše on, stejně jako pro Maudlin of the Well. První album Kayo psal on, druhé taky, já napsal text jen pro jeden song. Blue Lambency Downward jsem dělal já, Yuko Sueta napsala texty pro Coyote. Na Gamma Knife jsem já napsal půlku, Byron půlku a Tim Byrnes, náš trumpetista, jeden song. Hubardo psal Byron, Stained Glass Byron, Coffins on Io Byron. Vždycky tam je.

Ovlinilo nějak Coffins, že hraješ ve Vaura?
Jo, rozhodně. Díky tomu, že s nimi hraju, jsem se naučil snáz přijímat strukturu popové písničky. Zkrátka: ano.

V minulosti jsi psal hudbu pro poměrně netradiční nástroje. [Album Coyote je psané pro altsaxofon, basu a trubku.] Pro jaký nástroj byly složené Coffins? Co je na nich nejdůležitější?
Řekl bych, že zpěv. To, jak ty songy ve finále zní, dost vychází z toho, že jsem zkoumal jiné zpěváky, kteří mi přijdou opravdu skvělí, asi hlavně z 80. Dělali jsme s kapelou hodně karaoke. Šli jsme na karaoke a vybírali songy od Petera Gabriela, Type O Negative, Danziga, Steely Dana, Phila Collinse, věci v tomhle stylu. Od nich jsem se hodně naučil, hlavně jakým způsobem píšou melodie. Billy Joel byl důležitý. Takže jsem si chtěl zkusit složit nějaké melodie pro zpěv.

Kolik toho na Coffins složili tvoji spoluhráči?
Nic. Respektive, Dan dodal saxofonové sólo pro Spirit Photography, všechno ostatní jsem skládal já. Co se týče bicích, nikdo většinou neumí udělat party pro bicí líp než bubeník, takže jsem vždycky napsal Keithovi, jak bych si to představoval, a pak jsme na tom spolu dělali a on nakonec udělal finální verzi. Já složil 75% bicích, on 25%, zbytek jsem dělal já.

Mají ostatní členové kapely vlastní projekty?
Dan ne, ale zbytek jo. Keith je v několika dalších kapelách, kde teď nehraje na bicí, ale na basu - je to taky výborný basák. Ron má sólový projekt, něco jako Stephen O’Malley meets singer-songwriter. O’Malleyho kytara, ale se zpěvem. Keithovy kapely jsou spíš technický prog.

Zaznamenal jsem, že budeš dělat sérii koncertů v Zornově klubu The Stone, což zahrnovalo pár vystoupení Tartar Lamb. Jsou Tartar Lamb ještě aktivní?
V listopadu jsme odehráli koncert Tartar Lamb III, čistě abychom si otestovali nějaké nové nápady. A ukázalo se, že to, co jsem měl vymyšlené pro Tartar Lamb, bych radši použil pro nějaký jiný projekt, takže jsem z toho vycouval a ty nápady si schoval. Takže nová verze Tartar Lamb asi ještě nějakou dobu nebude.

To je škoda. Polyimage of Known Exits bylo super.
No, možná něco bude. Každopádně dělám s Jeremiahem na nových věcech. Máme novou kapelu, BloodMist, je to víc do improvizace. Příští léto by měla vyjít deska.

Mimochodem, kolik z Polyimage of Known Exits tvoří improvizace?
To album je komponované, ne improvizované. Možná Jeremiahovy party, tzn. klarinet, protože je to improvizátor, improvizace je jeho forma vyjádření. Takže i když na albu jsou kompozice, jeho party myslím začaly takhle. Vzal si skladby, na jejich základě improvizoval a výsledek pak ve studiu přidal. Prohání své improvizace přes počítač, takže se z nich stane materiál, ze kterého pak skládá. Takže bych řekl, že jeho zdrojový materiál asi byla improvizace, ale pak ho opracoval do konečné podoby.

Tahle kombinace improvizace a kompozice mě celkem fascinuje. Pokud znáš Davida Sylviana, na svých posledních albech dělá právě tohle, nechá lidi improvizovat a pak z toho skládá. Uvažoval jsi někdy, že bys ty sám mohl tohle někdy využít?
Nevěděl jsem, že tohle Sylvian dělá. BloodMist takhle fungují, ale to je hlavně Jeremiahův projekt. Vypadá to tak, že se sejdeme, posloucháme naši hudbu a navrhujeme, jak co udělat, ale ve finále to produkuje on. Ve vlastní hudbě, no, bylo by fajn to dělat, ale prostě na to nemám čas. Strávím moc času jinými věcmi. Ale kdyby mi někdo dal pět set dolarů a řekl: „Běž do studia, nahraj si nějaké improvizace a pak si je vezmi domů a pracuj s nimi.“ Jo, to by bylo fajn, mít čas.

Jak moc tě ovlivnily kapely ze 70. a 80. let fúzující rock a klasiku jako Univers Zero nebo Art Zoyd?
Nejsem zrovna velký fanda těchhle věcí, ale to je hlavně tím, že jsem je moc neposlouchal. Ale poslední dobou, když mi je někdo pustil, líbily se mi. Asi mám rád UZ, mám rád Magmu, ale spíš jsem poslouchal, třeba před patnácti lety, věci jako Glenn Branca, kterého znám celkem dobře. Celkově vzato mám rád ten zvuk a myslím si, že hudba tohohle typu může být vynikající, zároveň ale nemusí být dobrá. Jde spíš o to, že když ji teď poslouchám, tak to můžu nějak vztáhnout k vlastní hudbě, dostanu na ni novou perspektivu. Můžu si říct: „Aha, oni tohle dělali před čtyřiceti lety, takže když jsem si myslel, že to, co dělám, je třeba v něčem výjimečné, tak to není tak úplně pravda.“ Ale nemělo to na mě vliv. Ovlivnil mě jen metal a…

Nějaký konvenčnější prog rock?
Tak nějak. No, vlastně ani progressive rock. Nikdy jsem nebyl zvlášť velký fanda progu, prostě jsem měl rád temnou hudbu, a protože mě zajímá hudba a mám hudební vzdělání, chtěl jsem udělat něco zajímavějšího. V mém případě se to vyvinulo tak, že mě začala temná hudba nudit a chtěl jsem ji hrát zajímavěji. Ale nikdy jsem k tomu nepřistupovat z pozice progera. Když pak slyším věci z tohohle ranku, je to pro mě většinou novinka.

Ovlivnil tvou hudbu nějak Trey Spruance? Jakým způsobem ses vlastně dostal ke hraní se Secret Chiefs 3?
Požádali mě, jestli bych si s nimi zahrál, když jsme jim jednou dělali předkapelu. Trey řekl něco ve smyslu, potřebuju na tohle turné basáka, ty tu budeš tak jako tak, co kdybys to odehrál? Tak jsem to odehrál, asi dobře, takže mě pak požádali, abych s nimi hrál i dál. Na vysoké jsem měl rád Californii od Mr. Bungle, ale jinak mě Trey nijak neovlivnil. Větší vliv na mě má od té doby, co s ním hraju. Protože když musím hrát jeho hudbu, přicházím na spoustu věcí, které jsou v jeho hudbě tak trochu skryté. Je tam spousta chytrých, progresivních nápadů, které posluchač snadno přeslechne. Takže ano, Treyova hudba mě hodně ovlivnila v posledních třech letech, ale předtím ne.

Takže si toho můžeme všimnout na Hubardo?
Určitě! Na Hubardo i Coffins jsou věci, které jsem se naučil při hraní s Treyem. Taky jsem se učil hraním Zornových věcí - konkrétně Masady - se SC3. Takže některé rytmické nápady, které používá Trey v Masadě, teď používám já. Ale tak funguje hudba, člověk se učí tím, že hraje cizí věci.

Na facebooku Asvy jsi pořád veden jako člen kapely. Spolupracuješ ještě pořád s G. Stuartem Dahlquistem?
Takhle, Asva už de facto neexistuje. Stuart ji ukončil, teď má projekt Dama/Libra a myslím, že se soustředí na něj. Dama/Libra je hodně dobrá záležitost, jsem rád, že vznikla, protože mi přijde, že se mu tam povedlo uskutečnit to, o co se snažil, líp než s Asvou. Konečně přišel na to, co chce dělat. Teda, ne na první desce Asvy, to je něco úplně jiného, ale na dalších dvou to vypadá, jakoby se Stuart na něco snažil přijít, a když na to přijde, je z toho první album Dama/Libra.

Popravdě, nedávno psal, že dělá na něčem novém pro Asvu. Předpokládám, že vždycky skládá sám, pak to pošle lidem a dá dohromady? Potkali jste se vlastně kvůli nahrávání?
Tahle sestava Asvy nikdy nehrála naživo, byla čistě na té desce. Stuart žije v Seattlu, 3000 mil ode mě. Ale byl jsem tam za ním. Ovšem pokud bude mít kapelu, sestaví ji v Seattlu. Ale možná spolu ještě něco uděláme, spolupracuju s ním rád. Nahráli jsme spolu věci, které nikdy nevyšly, takže možná…

Je to tak trochu perfekcionista, ne?
Jo, asi je, ale neuvažoval bych tak o něm. Je v něm mnohem víc věcí než jen perfekcionismus. Zajímá se o hudbu a baví ho o ní zjišťovat nové věci.

Máš teď v plánu nějaké nové kolaborace?
Takže. O BloodMist jsem ti říkal. Až budu mít ten program v The Stone, budu hrát komorní hudbu s Timbou Harrisem ze SC3 a budu vystupovat s britským hudebníkem Nickem Hudsonem. Taky píšu violový duet pro studiové hráče v New Yorku. Ještě něco? To bude všechno.

Tohle je taková moje osobní obsese - znáš Charlieho Lookera z Extra Life? Mám takový sen o kolaboraci vás dvou…
Jasně, znám ho. Jo, bylo by to super. Ale nejsem si úplně jistý, co bych mohl nabídnout, protože si myslím, že jeho hudba už je dokonalá. Vážně nevím, co bych k tomu ještě mohl přidat. Ale vídám se s Charliem často. Takže možná, někdy. I když myslím, že on sám je tak silná osobnost, že mě nepotřebuje.

Co můžeme čekat od nových Kayo Dot?
Už na tom pracuju. Rozhodně to bude něco komplikovaného, komplexní hudba, ale snadná na poslech. Těžko říct.

Takže budeš pokračovat s gotikou?
Určitě to bude avantgardní gotika. (Směje se.)

Budete dnes hrát nějaké nové skladby?
Jo, ale ty nejspíš nebudou na desce, na které teď dělám. Ta bude hodně jiná. Songy, co zahrajeme, možná vydám jako sólovku. Anebo bychom je mohli vydat jako singl Kayo Dot, ne jako LP. Jsou to balady a mám rozdělaných ještě několik dalších, vlastně mám složenou desku nebo dvě balad. Zato noví Kayo Dot budou spíš šílení a balady tam asi nebudou. Mohlo by být fajn vydat najednou dvě desky, jednu ujetou a jednu s baladami. To by mi přišlo ideální, ale většinou to je moc drahé a nejde to.

 
Máte v plánu repres Gamma Knife, Hubarda a dalších vyprodaných desek?
Gamma Knife asi ne, ale Hubardo je v plánu. Myslím, že to budou dělat Flenser. Vydali jsme jen pět set kusů, takže se to vyprodalo snad během měsíce. Co se týče starších věcí jako Dowsing Anemone with Copper Tongue, teoreticky by se to dalo udělat kdykoli, kdybych měl peníze. Ale nemám. Hydra Head má pořád pár kusů Blue Lambency Downward, no a Coyote se vyprodalo. V případě Blue Lambency, Coyote a Stained Glass je problém v tom, že práva má pořád Hydra Head a já je od nich nedostanu. Sami přitom repres neudělají, protože na nás nevydělají. Takže prostě jako typický label na těch deskách jen sedí a nic s nimi nedělají. Gamma Knife bychom mohli vydat, ale neprodávalo se moc dobře, takže bychom akorát prodělali. Hubardo bude, protože ho lidi chtějí. Ale co se týká Dowsing Anemone…, label mi dovolil udělat repres, jen si to nemůžu dovolit. Což je škoda, protože pak nejsme vybavení na tour - Hydra Head má zásobu těch starších CD, ale jsou zašitá někde na skladě a nám je nepošlou, protože na nás prodělali dost peněz, takže jim technicky vzato dlužíme. Takže nám CD nepošlou a já s tím nic neudělám. Je to pitomý, protože oni je neprodávají - přece když je neprodáváte, tak mi je pošlete a já je prodám.

Tohle jsem vůbec netušil, Hydra Head jsem bral jako indie label a nečekal, že tam budou takové podrazy…
Oni ten label nevedou moc dobře. Myslím, že jednu dobu to fungovalo, ale pak se jim to vymklo z rukou. Aaron [Turner, člen Mamiffer, Old Man Gloom, ex-Isis aj.] mi přijde fajn, proti němu nic nemám, ale ten člověk, co s ním několik let vedl Hydra Head, to vážně posral. Prodělal labelu spoustu peněz, ojebal kapely, ojebal nás - a to dost - a teď jim prostě dlužíme a nedostaneme od nich zpátky naše CD.

Hubardo se zaplatilo z crowdfundingu?
Ne, z pre-orderů. Je v tom trochu rozdíl. Pre-order je prostě komerční záležitost, při crowdfundingu si v zásadě říkáš o dary.

Co tvá výtvarnická stránka? Maluješ ještě?
Ne, ani ne. Namaloval jsem obal pro Coffins on Io a kreslím tak jednu věc ročně, ale rád bych se tomu věnoval víc. Uvědomil jsem si, že kdybych dal výtvarnému umění tolik času jako hudbě, mohl bych být - myslím - vážně hodně dobrý. Ale nezamlouvá se mi, že bych to měl dělat čistě jako zálibu. Když se pak moje obrazy dostanou ven, lidi si myslí, že se dívají na to nejlepší, co dokážu, ale já vím, že bych nejspíš mohl udělat něco mnohem lepšího, kdybych měl čas. Většinou musím narychlo udělat něco na obal desky, nikdy se nedostanu k procvičování kreslení a takovým věcem. Možná, že se někdy budu věnovat jen kreslení, ale momentálně se mi to nechce jen odflakovat. Buď naplno, nebo vůbec.

Jsou některé starší obrazy dostupné na netu?
Ne. Myslím, že některé byly online, ale uvědomil jsem si, že mi připadají amatérské. Takže nechci, aby byly dostupné. A radši se chci něčemu věnovat pořádně, udělat něco fakt dobrého. A pak s tím jít mezi lidi.

Pořád pracuješ ve studiu?
Ne, to bylo nějakých osm let zpátky, od té doby tam nedělám.

Poslední - bonusová - otázka od našeho šéfredaktora. Na kolik nástrojů vlastně umíš hrát?
Počkej, spočítám to. Kytara, basa… různé druhy kytar, basová, barytonová, klasická, ukulele. Na všechno se hraje stejně, na kytaru, ukulele, mandolínu. Taky hraju na klarinet, basklarinet, klávesy. Hrával jsem na cello, ale to jsem prodal, takže už jsem dlouho nehrál. Umím trochu na bicí. A to bude všechno. Nějakou dobu jsem nehrál na nic jiného. Rád bych se vrátil ke klarinetu, na ten jsem taky dlouho nehrál. Je to můj první nástroj, takže to je něco jiného než u jiných, protože to mám zakódované v mozku. Od té doby, co jsem se na klarinet naučil hrát, ještě jako dítě, je pro mě jako třetí ruka. Je to jiné než s kytarou. U jiných nástrojů pořád musím přemýšlet, zvlášť když čtu hudbu, jakoby tam byl krok navíc mezi notovým zápisem a mozkem. Ale u klarinetu to mám zažité, je to skoro automatika. Je parádní, že k tomuhle můžeš při hraní dojít. Nerad bych zapomněl, že mám v životě něco takového. Tak jsem si loni pořídil basklarinet, což je hodně podobné klasickému klarinetu, jen obří. Takže na něj už umím hrát, akorát hubička je větší, takže je potřeba přizpůsobit práci pusou. Možná se mi víc zamlouvá basklarinet.

Tak díky moc a sorry, že to trvalo tak dlouho.
Nemáte zač, taky díky.
 
Otázky: gorth, AddSatan, onDRajs, bizzaro
Ptali se: gorth, AddSatan, mIZZY
Přepisovali: gorth, mIZZY
Překlad, editování: gorth (drobný edit bizzaro)