Tři velká jména a jedno, které začíná pěkně vystrkovat růžky, se zastavila nedaleko od Prahy, přičemž vzniklá kombinace stylů byla natolik lákavá, že zaručovala uspokojení jak příznivců kovu černého, tak i toho s kosou. Domněnka se potvrdila až nepříjemně. Klub doslova praskal ve švech - okolo 450-ti hlav stálo, sedělo, leželo kde se jen dalo… Takovouto návštěvu věru nečekali ani pořadatelé, což jim snad pro příště bude stát za pouvažování nad jinými prostorami.

Snad kvůli vysoké návštěvě jsme prováhali první Lost Soul. Ač jsme na místě byli prakticky s úderem sedmé, shluk před vchodem nás dovedl k domněnce, že se ještě nepouští a šli jsme si tedy čas ukrátit do přilehlého zařízení. O třicet minut později se už dozvídáme, jak se věci mají a zjišťujeme, že se v Psu prakticky nedá hnout.

Na pódiu si fidlátka chystají francouzští kokrháči Anorexia Nervosa /px1/, kolem

nichž se teď v domovině rozvířila bulvární hladina spojená se sebevraždou dvou náctiletých pipek. Zvědavost, jak si tito experimentátoři povedou, byla znát na mnoha tvářích, ale ať se dav tlačil jak chtěl, klub není nafukovací, a tak ne všichni mohli být s výhledem spokojeni. Mne nevyjímaje. Povinnost alespoň něco vyfotit mne donutila se prodrat co nejblíže, ale už na úrovni vchodu na záchod jsem poznal, co je to boj o dobré místo a nechuť kohokoliv před sebe vpustit. Tolčokován jsem se asi po deseti minutách přeci jen dostal na dobrou pozici. Anorektička už v té chvíli publikum s prstem v nose ovládala a démonický Mr. Hreidmarr kázal a hlásal seč mu havran v hrdle stačil. Zvuk byl vytažen na samou hranici únosnosti a světla s převažující krvavě rudou dotvářela pekelnou atmosféru. Jelikož jsem byl hodně z boku (vlastně skoro v zázemí), měl jsem utopenější klávesy, ale odpředu ze sálu byly dominující, děsivé, nervní, podmaňující. Každá se skladeb byla kvitována frenetickým řevem, ale nadšení naplno explodovalo při hitu non plus ultra Stabat Mater Dolorosa. Silný, opravdu silný zážitek.

Při občerstvení, které ve stávajících podmínkách tropického pralesa bylo nezbytností, se kuje plán, jak naložit s Rotting Christ. Záměr naklusat co nejdříve k pódiu byl nasnadě, ale horší to bylo s jeho realizací. Daří se jej splnit aspoň částečně, zhruba od půlky setu již je vzduch prosycen pižmem přítomných tak silně, že vyvstává potřeba čerstvého povětří. Sakis a jeho usměvavá parta nezklamali a dvouleté čekání přineslo poctivě namíchanou porci tupavější černoty postavené na snadno zapamatovatelných motivech. Možná i proto, že nová deska (připravená na začátek roku 2006 u Season of Mist, ještě není venku, byl setlist namíchán z desek nedávných (Visions of a Blind Order, Athanatol Este, In Domine Sathana, Under the Name of a Legion), tak i sympatických výletů do minulosti (King of a Stellar War, Thou Art Blind, Archon).

Po necelé ¾ hodině udělali Řekové pápá a pódium se začalo upravovat pro polské bohy smrti Vader /px2/. Přestože se jednalo o skvělou show, opět je zapotřebí pochválit světla, zvukově už to bylo příliš. Vytažené bicí Daraye vytvořily

neproniknutelnou hradbu, ze které se sice daly vydělit kytary i zpěv, ale i tak valná část věcí zůstala utopena v převalující se zvukové mase. Čestné výjimky se nacházely zhruba ve středu setu (tuším Blood of Kingu, Dark Transmission, Dark Age). Výkon bicmena, pokud mohu posoudit, byl hodně slušný, ale Doc (r.i.p.) byl jen jeden a Daray mi k němu přijde prostě jenom jako nádeník. Závěrem, jako přídavek, zazněla tradiční předělávka jedněch notorických thrasherů, kopnutá do pořádného vaderovského fofrníku a pohled na hodinky naznačil, že se skončilo v hodně neobvyklou dobu – 23:00, což bylo jistě pro mnoho přítomných povzbudivé vzhledem k problematickému spojení na MHD.

Koncert se celkově dá shrnout jako vydařený, s odstupem dne vidím jako nej kapelu přeci jenom návštěvu od galského kohouta, odkud to mělo sestupnou tendenci, ale kupříkladu Vader pro mne předvedli (i přes ten zvuk), nejkompaktnější vystoupení co jsem od nich viděl a dá se říci, že jsem si to svým způsobem velmi užil. Ale palec dolů jde pořadatelům za neodhadnutí návštěvy, těch postaviček tam bylo opravdu, ale opravdu moc.

piTRs: Joj, škoda těch Lost Soul! Kdo to měl tušit, že vřava v 19:00 před vraty není známkou toho, že se ještě nepouští, ale naopak onoho proti jindy velmi slušného masomlejnku uvnitř...

Na Anorektiky jsem byl hodně zvědav, ježto jejich symfo/black vichr mi přijde z těch nejlepších. Žel, k probití se sálem po LooMisově vzoru jsem se jaksi nedokopal, a tak mi byl dopřán pouze průzor od baru, kam doléhala povšechná koule s dominujícími bicími, ač uvnitř byl prý zvuk slušný (říkali ti, kteří se tam neudusili). Překvapila mě poměrně klišovitě blacková stylizace, představoval jsem si Anorexii jako partu s větším nadhledem. Nicméně se těším na další, snad důstojnější setkání.

Volba jiné taktiky spolu s faktem že na Rotting Christ /px3/ a posléze i na Vader už bylo v sále přece jen volněji, umožnily užít si set Sakisovců se vším všudy. Zvuk i

přes občasné kolísání solidní, show bez zbytečných okázalostí, ale přesto se vším, co tam mělo být, a od začátku do konce postrádající slabšího místa. RCh sice nepatří k žádným stylovým tahounům, ale své kopyto spočívající v melodicky chytlavé přímočařejší temnotě zvládají skvěle a nenapadá mě nikdo, kdo by jim byl v tomto ranku vážnější konkurencí.

Vader jsem opět nezastihnul v lepší formě než v dubnu 1997 v Plzni. Jistě to je tím, že dost podstatných věcí mezitím odnesl čas, nemůžu se ale taky zbavit dojmu (byť poslední Šelma je velmi povedená a v diskografii Vader z mého pohledu hodně vysoko), že se Vivčárkovci už nějakou dobu spokojují s pouhým udržováním vydobytých pozic. Taky jejich pokračující stylizaci do obdivovatelů válečných klání se závanem afinity zvlášť k tomu poslednímu světovému moc nerozumím. Jinými slovy, pro mě to byl průměr (v kontextu Vader, samozřejmě) kapely, kterou jsem kdysi "zbožňoval", poté respektoval a věřím, že tomu tak bude moct být i v budoucnu.

d_m_c: Dalo by se říct hvězdná sestava. A navíc lákadlo v podobě prvního vystoupení velice populární bandy Anorexia Nervosa v ČR. Temní mystikové Rotting Christ sice v Čechách žádnými nováčky nejsou, ale o důvod víc k návštěvě této akce určitě jsou. No a Vader jsou sice kapelou pro zdejší fanoušky mírně profláklou, ale zas na druhou stranu pořád žádanou a jsou koncertní jistotou. Když tohle vše uvážím, tak se ani mé kroky nemohly vyhnout klánovickému Black Psu.

Dorážím se značným předstihem, a to již na půl šestou. Sice hodina a půl do startu, ale lidí už tu „pár“ je a tak si v sousední knajpě Smolík ani nesednu. Po přečtení cedule, že se pouští v 18:45 a v 19 je start celé akce, mě neminuly mírné obavy z toho, aby se předem avizovaný začátek neposunul a nezačalo se bůhví kdy (což je ostatně v Česku docela dobrým zvykem, viz. Prague In Dark Festival – něco tak šíleného jsem nezažil, kdyby mě tam nedržela zvědavost a očekávání z živé prezentace kapely Sui Genesis Umbra, dávno bych se na to nekonečné čekání vysral, protože posunout začátek skoro o dvě hodiny, to je trošku moc). Ale to odbočuju, takže zpět ke Klánovicím – tady se naštěstí nic takového nedělo, ale k tomu se ještě dostanu. Po půl sedmé vylézám z krásného tepla „domova“(Smolíka) do hnusného a nepříjemného chladu, abych monitoroval situaci před Psem, no a lidí teda požehnaně. Fronta na lístky zdá se být nekonečná, a to už je Black Pes vevnitř slušně zaplněn. V tuto chvíli už mám reálné obavy, jak to celé dnes dopadne. Doneslo se ke mně, že nakonec do Psa přišlo zhruba 450 platících, což je na možnosti jinak perfektního klubu opravdu moc. Jak se bude vevnitř a ostatně i venku pohybovat, jsem se na vlastní kůži přesvědčil již hned na úvod, kdy jsem si chtěl prohlédnout, co že nám to přivezli za trička. Důsledkem ohromné tlačenice a chaosu, který vládl jak uvnitř, tak i venku, jsem z prvních Lost Soul neměl vůbec nic, takže jediné, co mi utkvělo v paměti (a navíc si nejsem vůbec jist) je, že zazněl cover od Morbid Angel.

To Anorexii /px4/ jsem si nechtěl nechat ujít za žádnou cenu a odhodlán urvat si také nějaký dobrý flek pouštím se nebojácně vstříc rozvášněnému davu. Nakonec, k mému velkému překvapení, jsem našel perfektní stanoviště před levým reprákem u zdi, což bylo ideální místo, jelikož jsem se vyhnul velké tlačenici, a zároveň jsem perfektně viděl a slyšel. To už na pódiu běhá banda zmalovaných

figur a všem je asi jasné, co se tu chystá. Nezbytné přivítaní se s fanoušky a už jedou první tóny Chatiment de la Rose z New Obsucrantis Order, no a první, co mě uchvátilo, je perfektní zvuk, skoro jako z desky, akorát mnohem živelnější a energičtější. Vše perfektně slyšet, klávesy v žádném případě nejsou utopené, naopak. Takže krásně vynikají brutální orchestrální pasáže a nic, co zdobí AN na albech, zde nechybí. Ohromný ohlas u místních fans musel Francouze jen a jen potěšit a jde se na další pecku, konkrétně otvírak z Redemption Process The Shining. Následuje opět skladba z N+O+O a to jeden z největších hitů kapely Stabat Mater Dolorosa a nadšené publikum je u vytržení. Anorexia dává do vystoupení naprosto vše a zpěvák na pódiu skoro vypustil duši. Neustále se hecuje (už tak pořádně divoké) publikum a tento očistec si užívají snad úplně všichni. AN nezanevřela ani na svou starou tvorbu a z Drundenhaus zaznívá výtečná pecka Enter the Church of Fornication. Z Redemption Process zazněla ten večer ještě Workship Manifesto a jako závěrečnou skladbu AN perfektně vybrala další hitovku Sister September a to paří už snad úplně všichni a neuvěřitelná síla AN teď musela rozdrtit i ty poslední pochybovače. Perfektní vystoupení s ohromným nasazením, supr zvukem a po právu Anorexia sklízí možná největší ovace večera. Škoda jen krátkého setu, kdyby přijela Anorexia jako hlavní kapela a dostala dvakrát takový prostor já (a asi nebudu sám) bych se rozhodně nezlobil.

Jdu se občerstvit a opět na vlastní kůži poznávám nevýhody totálně narvaných koncertů, protože někam se v této tlačenici dostat je úkol téměř nadlidský. Občerstven a natěšen na další dění se rychle vracím na své místečko, abych mohl přihlížet magické show Rotting Christ. Tuto kapelu mám hodně rád a jak na desce, tak i naživo jsou okamžitě identifikovatelní svou temně-magickou atmosférou, která rozhodně nechyběla ani nyní. Charismatický Sakis neustále hecuje a roztleskává publikum, a i když nadšených fanoušků oproti AN trošku ubylo, stále byla po pódiem výtečná atmosféra (a stále pekelně natřískáno). Zaznívají skoro samé pecky takže hned po úchvatné hitovce Athanati Este (Sanctus Diavolos) zaznívá In Domine Sathana (Genesis) a to jsou prostě koncertní tutovky, které nemohly nechat nikoho chladným. Z novinky zazněla ještě například titulní úderně-blacková Vision of a Blind Order. Během svého půl až tři čtvrtě hodinového setu zabrousili RCH i do starší tvorby a konkrétně do alba Non Serviam (teď si nejsem opět stoprocentně jist). Celé jejich vystoupení uzavírá čarokrásná Under the Name of Legion (Genesis) a za velkého aplausu se řecké komando loučí. Měl jsem tu možnost spatřit Rotting Christ v Black Psu již v roce 2003 po boku Entrhoned a Primordial a tenkrát se mi jejich vystoupení líbilo možná o fous víc, ale ani teď rozhodně nešlo o nějaké zklamání. Dost možná je to dáno opět ne zrovna dlouhým hracím časem, takže se nedostalo na nějaké pecky, které jsou mému srdci blízké (Quintessence jsem skutečně oplakal :-)). Ale jinak nadstandardní koncert a laťka kvality neklesá.

Před Vader se jdu nadýchat ven čerstvého vzduchu, protože v té výhni nešlo celou dobu vydržet. A jelikož jsou dnešní večer Vader (po Lost Soul) pro mě nejmenším tahákem, nikam dopředu se již nederu a zůstávám ve vchodových dveřích do koncertního sálu a z povzdálí vše sleduji. Standardní výkon Vader, nakopnut skvělým dynamickým zvukem a ničivostí bicích. Chlapci z Polandu si to užívají a spokojenost (jak jinak) panuje i v řadách publika, nechybí snad žádné tutovky, takže se dostává jak na perfektní Xeper (která opět rozpařila snad celý klub), tak i na nezbytnou Carnal a ke konci zaznívá i má oblíbená Wings. Takže opět spokojenost a dnes si přišli na své opravdu všichni.
Musím se zmínit ještě o organizaci, jak jsem již v úvodu naznačoval. Tento koncert ukazuje, že i v Česku to jde. Přesně v 19h se začíná, přestávky mezi kapelami minimální, žádné zbytečné protahovačky, vše připraveno předem a koncert má perfektní spád, takže i když vystupovaly 4 kapely parádně jsem stihl poslední autobus (ve 23:08) a to jsem se ještě stihl rozloučit se všemi přáteli :). Prostě takhle by to mělo vypadat.

Ještě nutno podotknout, že v Psovi byly nainstalovány speciální světla, takže i o to byl tento koncert bohatší. Výsledný dojem mi trošku kazí opravdu moc lidí, ale je mi jasné, že na druhou stranu pořadatel si mne ruce a nějakým způsobem se musejí vykompenzovat ty skvělé UG akce, na které kolikrát moc lidí nepřijde a zrovna dvakrát výdělečné nebudou (třeba parádní koncert Beheaded, nebo Vital Remains, Malignancy), takže maximální spokojenost.

Ještě někdo může namítat, proč byl koncert v Psovi a ne třeba ve větším Matrixu, tak je jasné, že BP není stavěn na opravdu velké návštěvy, ale zas na druhou stranu disponuje výborným zvukem (na rozdíl od Matrixu, Futura…) a pro mě i výbornou dopravou domů :).