Autor: 87.5 Uživatelé: 88 Tvé hodnocení: hodnoť
The New Black

STRAPPING YOUNG LAD - The New Black

No vida, na poslední desce neúnavného Devina Townsenda a jeho kumpánů je krásně vidět, jak vše do sebe zapadá. Když jsem se nedávno zmiňoval v recenzi na Synchestra o hudebním vývoji hlavního mozku SYL, netušil jsem, že ta postupná krystalizace Devinovy sólové dráhy zasáhne i do kanadské drtičky. Myslel jsem, že tam se přece jen angažují i další skladatelské hlavy.

Cože se tedy stalo s nekonvenční mlátičkou? Townsendovy hudební nápady určené přímo pro SYL nivelizovaly s ostatní jeho tvorbou a více než kdy jindy máme před sebou produkt, který se jedné fanouškovské skupině prahnoucí po „modelu City“ může zdát jako rozmělněný, druhá strana toužící po mnoha Devinových tvářích naráz bude spokojena. Dogmatikové představující si Strappingy jako industriální smrtící lázeň tekutým dusíkem, budou téměř rozhořčeni. Ostatní, nezaujatí posluchači budou každopádně překvapeni.

PŘEKVAPENÍ!!! Správné to slovo, na každém je teď si přebrat, jestli je příjemné. O čem že to mluvím? Třeba takový nástup Hope jako by vypadl z Townsendovy poslední sólovky (i když následující tóny i celá skladba se nese v jiném duchu) a to se nezmiňuji o přímé výpůjčce ze Synchestra – stavební riff Plyophony. Průsečíkem jsou také úlety, které zpestřují jinak docela ortodoxní kovové znění (ty už prosákly na minulé desce Alien, viz například ten krásně perverzní dětský sbor); ve trojce Antiproduct swingově hravé sólování dechové sekce, pátá v pořadí Wrong Side disponuje (možná vůbec nejsilnější věc na albu) hollywoodsky prodýchanou smyčcovou partií. Far Beyond Metal se již objevila na živáku Live in Australia, teď došlo i k její studiové prezentaci. Koncertní tutovka upomínající na klasický metal, který SYL tak šikovně nonkonformně využívá. Klasická výplachovka je zde jen jedna – hned druhá You Suck s parádním bicím tloustnoucím uragánem Hoglanem. Vůbec, každá deska Kanaďanů dokazuje, jak je pro ně tenhle robot nepostradatelný a dokáže do jinak docela normálního nápadu vymyslet vynalézavou figuru postavenou na neuvěřitelných traktorech ride-šlapáky. The New Black stejně jako Alien ke konci zvolní, na povrch vystupují typické Devinovy melodie. To se nedá říct o posledních třech minutách titulní skladby, která vše problematizuje: klepárna, scifi klávesy a do toho všeho guláše krásný melancholický přednes leadera. Na úplný finiš nám zabzučí včely, zapraská ohníček a to je konec.

I když se zprvu zdá The New Black jako logický krok k ukončení tváře Strapping Young Lad jako nasraného buldoka, další poslechy utvrzují v tom, že jsou na ně kladeny vysoké nároky. Možná že ten Devin zasněně zpívá, ale to pozadí je stále pořádný nářez, který z nepřipraveného člověka nadělá fašírku. Fakt, že Townsend sám neví, kde brát pořád tu naštvanost, potvrzuje, že hudba SYL holt řádně vyčerpává. .::. 8.75/10

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.

  • Rated 7.5 out of 10.

A já rozvedu ne přímo samotnou desku, ale Devinovu tvorbu poslední doby, čímž rozhodně musím podpořit a rozvinout všechny postřehy páně onDRajse. Pravdou nejspíš bude, že pan Townsend je workoholik, anebo má prostě přehršel nápadů, protože, když se podíváme na jeho diskografii, od léta páně 1995 rok co rok vydává a někdy i víckrát (nepočítám hostování a produkce) a nikdy se o jeho albech nedá hovořit o zklamání, protože chlapík je to nadaný. Do všeho, s čím má Devin co dočinění, vždy naroubuje něco nového, svěžího, neopotřebovaného, ale zároveň to s sebou nese mnoho rizik a asi nejnebezpečnějším je vyčerpanost a z toho plynoucí vykrádání -v lepším případě- se; diplomat by řekl duplicita či podobnost. A po všech těch albech, jimiž nás Devin těší (a to stále platí, i o The New Black), mám už maličko problém. Ne snad přímo v samotné podobnosti, ale právě v té vzájemné prorostlosti Townsendových děl. Já bych třeba na nové album SYL radši něco počkal a následně si tak vychutnal tu zběsilou metalovou cokolIndus/elektro jízdu; ale do plných! Takto dostáváme nějakým směrem zaměřené, ale sobě čím dál bližší hudební produkty. Samozřejmě se jedná o autorův rukopis (kdo toto může říct?), což je jen dobře, ale je fakt pravda, že Devinovy produkty se polárně čím dál víc přibližují a šikovný studiový dělník by nejspíš dokázal z jeho posledních alb vymíchat určitou sortu nápadů, které by následně zkompletoval do podoby někam směřujícího, ‘digital cd‘. Při tomto tempu své produkce pro mě Devin prostě nemůže vydat dokonalé (vyvrátím si, Alien tohoto přívlastku téměř dosahoval) či originální album, ale jen výraznou kolekci nápadů poslední doby v digi podobě.

Ano, The New Black se mi líbí a baví, i když o nic nového nejde. Asi taky trochu funguje nostalgie a ten Townsend, ale až na Far Beyond Metal a pár úseků (třeba Fucker) je to opravdu moc dobrá a pestrá deska a dokonce i nářez jména SYL hodný. Prorostlost Townsendových děl je sice citelná, ale materiál SYL je i tak dost odseparován. Ve zvuku také ubylo rušivostí (spíš se jedná o normální zvuky) a výrazně v popředí je muzikální kytarová a Hoglanova decimační práce. A mám i vlastní škatulku: indu§teroid thrash :))
Uvidíme, třeba po Devinově oddechu, jenž by s očekávaným narozením potomka měl provázet jeho zbytek tohoto roku, Mistr opravdu oddechne (hlavně od muziky) a následně předloží hudební paletu, na kterou jsme u něj v minulosti byli zvyklí.

PS: A ještě jednou zapravdu autorovi shora. Bez Hoglana by to nebyli SYL! .::. 7.5/10