Autor: 65 Uživatelé: 68 Tvé hodnocení: hodnoť
Turris Eburnea

TURRIS EBURNEA - Turris Eburnea

Itálie a Amerika. Cosmic Putrerfaction a Krallice. Ekvilibristika, disonance, pestrá škála hudebních motivů.

Turris EburneaOd určité chvíle mám pocit, že každý projekt členů Krallice je lepší než Krallice (asi tak od chvíle, kdy jsem slyšel první album Krallice). Například Ocrilim je opravdu krásná kytarová práce. A teď zase jeden z členů Krallice, konkrétně basák Nicolas McMaster, opět cítil tvůrčí přetlak a spojil síly s Gabrielem Garmagliou, kterého známe jako jediného člena Cosmic Putrefaction a vznikl z toho projekt Turris Eburnea a jejich první EP. 15 minut technického a brutální death metalu, když odečteme jednu brnkačku - z mého pohledu zcela zbytečnou věc. Nejbližší žánrově je zřejmě právě Cosmic Putrefaction, trochu old school, trochu new school, líznout Gorguts, v mixu je hodně slyšet basa, což je asi dáno složením kapely.

Jednotlivé elementy jsou skvěle vymyšlené a výborně zahrané. Problém je tak trochu v jejich pospojování. Jiří Kolář by měl z takové hudební koláže (či brikoláže?) radost. První song Unified Fields, to je úplný festival nápadů, které jsou nakladené jeden za druhým, skoro bych až řekl bez rozmyslu. Riff, sólo, basový riff (no bridge) blast, sypačka, riff, další sólo ztracený ve vytažené base, sypačka. Do toho nádherně nachrochtaný deathmetalový murmur střídaný s řevem. Jede se rychle, pasáže se střídají a od posluchače to chce pořádnou koncentraci. Nic proti tomu, i takhle slepovaně může vzniknout nakonec zajímavá skladba. Jenom je škoda, že si tady dva pánové zajamovali, aniž by trochu víc zapřemýšleli nad vývojem skladby.

Zamrzí to, protože už druhá skladba Cotard Delusion (o Codardově syndromu jsme se mohli doslechnout už u Khthonik Cerviiks) ukazuje v podobných parametrech daleko lepší songwriting, zapojení samplů (nebo Garmaglia hraje i na housle?) je prostě parádní. Třetím válem je oddychová vybrnkávačka, tu bych si klidně odpustil, v rámci nějakého širšího formátu, jako je LP by dramaturgicky možná smysl měla, ale věnovat jí čtvrtku plochy EP je po mém soudu zbytečné. Ale budiž. Nu a závěrečná čtvrtá Malachite Mountains se pomyslně vrací ke koláži, kde jsou jednotlivé prvky tvrdě nasázené za sebe.

Hudební ekvilibristika, zajímavé disonance, pestrá škála hudebních motivů, ale zatím málo usilovné práce nad skladbou. Turris Eburrea je určitě jméno, které si zapamatuju a budu sledovat, dokonce s velkým očekáváním, jejich dlouhohrající debut. Tohle EP je totiž v nejlepším smyslu syrovým vyšlápnutím na zajímavou cestu.

Recenze dalších autorů

Přihlašte se pro přidávání recenzí.