TAK!

Je to hodně o zvuku. Plus na Failures mi i ty riffy občas přijdou naivní, ale jak říkám - úplně stejně naivního mi přijde tak 85 % metalu z tý doby. Takže to není nic proti Immolation.

co je usmevnyho na Failrues a kinder na Majesty? wtf

Mně Majesty and Decay přijde s odstupem takový skoro až "kinder", z velký části asi vinou slabšího zvuku. Providence bylo fajn EP, bylo asi ještě přímočařejší než novinka, ale tam se naopak zvuk hodně povedl, plus silný riffy. Novinku vnímám jako takový průnik přímočarosti a nasypanosti právě Providence s temnější atmosférou starších desek. Jinak s těmi deskami do roku 2000 se mi to špatně porovnává, death metal byl tenkrát jinde, produkční standardy byly úplně jinde. Když si dneska pustím Failures for Gods, zní mi to místy až úsměvně, ale to se dá říct o 85 % metalu z té doby.

Porovnával jsem to s těmi předchozími věcmi a jo, je to o fous lepší než Atonement a Kingdom... Má to taky organičtější sound, díky čemuž to zní živěji. Majesty mi z těch posledních věcí přijde furt nej, ale je fakt, že už mě tak nezasáhlo, nevím, asi ten Putin... Na Majesty jsou někde ještě zamotanější kytarové struktury (odkaz na minulost), kdežto pak už je to takový fádní nasypaný death metal - hlavně Kingdom je v tomhle ohledu hrozná nuda. V té nové éře pro mě Immolation ztratili kouzlo, feeling, atmosféru - je to rovný, "obyčejný", všechno to řekne při prvním poslechu, člověk vlastně nemá co objevovat. To dřív nebylo. V peklo deathu se to nějak točí v kruhu, snad jen Vitriol mě v poslední době zaujali. Jinak nic.

Podle mě průměr. V těch pomalejších úsecích sem tam vypluje fajn pasáž, to jako jó, ale celkově mi to přijde takový upocený, urputný a dost na jedno brdo. Jestli tohle má být top death metal, tak teda žádný velký nadstandard neslyším. Přijde mi, že většina těch neandrtálců, o kterých tu píše vaněna, je zajímavějších :)

Providence má výhodu, že je krátký :), byl bych radši, kdyby tihle "zasloužilí umělci" vydávali jenom EPka, nebo desky max. 35 minut. Když Providence vyšlo, tak mě myslím bavilo dost, ale s odstupem (nedávno jsem sjížděl právě Shadows, Majesty a Providence) už tolik ne a ten plastovej zvuk (zvláště bicí) je hroznej, horší už to bylo jenom na Kingdoms, který je pro mě vlastně neposlouchatelný (a ani naživo, když z něj hráli, mě to moc nebralo, ne že by špatný, ale...). Majesty je silný v těch pomalejších epic kusech, rychlý baví míň a zvláště v nich mi vadí ten PET rytmičák. Shadows je od UC nej, byť jsou tam taky slabší pasáže... a zvukově poslední deska, která se mi (až na kopáky) líbí. Atonement bylo už lepší, zvukově i hudebně, ale nějak jsem neměl motivaci to víc poslouchat. Novinka překvapivě (lehce) roste, sice jak píše DR, občas bez výčitek vypnu v/po půlce a později doposlouchám, ale zatím (cca 8-9 poslechů?) ani nevím, jestli bych nějakej track vyhodil, spíš jen některý riffy, nebo opakování. I když spousta pasáží zní vlastně hodně blackened, což dělá mj. i to ostřejší nazvučení kytar (výšky), ale i ty postupy samotný, tak to na mě nějak výrazně temně nepůsobí, což je asi tím, jak je to relativní "easy listening". Ale je to dost energický (na "mrtvou kapelu" :) ), dynamický, jede to, dobře složený, byť převážně z "recyklátu" :), ale občas mi nějaký místo přijde i celkem zajímavý / (relativně) svěží. Dolanův vokál mocnej, skvěle nazvučenej, v mixu celkem dominantní. Oproti zvuku Shadows a starším to pořád umělejší je, ale z NPlast éry nej, i bicí, mj. jak jsou jednotlivý bubny / činely zvukově víc rozlišitelný, dál od sebe, nebo jak to říct... velká škoda toho čvachtu na kopácích, ale pořád trochu basově tlačí. Přijde mi, že i Shalaty občas hraje trošku víc "barevně", na svoje poměry (Hernandeze jsem měl ale o dost radši). Ad pompéznost - tak ono už Close bylo víc než Failures atd. atd. :), ale jasně... jo a Vigna i někde zmiňoval, že je fanoušek Behemoth :), mě přestali bavit na/po Demigod, tak nevím... On i ten obal jakoby značil odklon od umělosti - dělal to stejnej týpek jako poslední dvě desky Hate Eternal (Eliran Kantor), sice mě nějak nebere, ale o hodně lepší než předchozí 3 (Atonement dno :), jak z PC hry / od modern metal/deathcore kapely :) ). Je to lepší než Majesty zvukově, jestli i hudebně si nejsem jistej, ale vlastně to asi ani nehodlám řešit. Převážně příjemný překvapení, zvláště u kapely, která drhne "to samý" (velký uvozovky) už 34 let.

tak za posledních 20 let když už..tak je nej Providence :) novinka klidně cutnout dva vály ale celkově dobrý, Immolation co neurazí, ale potemnělejší než předchozí dvě desky to je a ubylo i plastu :) no snad se budou mít k světu už i HE když maj Longstretha.

Mně teda Majesty and Decay i Kingdom of Conspiracy přišly jako mnohem slabší než tohle, a i Atonement mi přišlo jako o něco slabší. Když nepočítám ty úplně starý desky, který jsou, i vzhledem k době, produkci atd., přeci jen o něčem jiném a špatně se to porovnává, tak tohle je za mě jejich nejlepší věc od Close... / Unholy Cult. Je to samozřejmě vždycky o vkusu a o tom, co má člověk na kapele rád.

Po těch nadšených komentářích jsem čekal pecku, ale nic z toho, zase další rutina. Už potřetí za sebou. Přijde mi, že spoustu nápadů jsem od Vigny v různých alternacích slyšel, v půlce vypínám, pak dojedu zbytek. Poslední dobrá deska z toho modelu, co teď Immolation hrajou, je logicky Majesty and Decay, pak už to jenom derivujou. Ani naživo na Brutalu vůbec nekopalo. Mrtvá kapela.

AddSatan: myšleno právě po Unholy Cult :-) Trocha víc nasranosti a špíny by bodla, ale na poměry Nuclear palec hore. Franta: s tím pompézním DM máš zcela pravdu

To s tou relativní přístupností, absencí drásavýho skřípání i melodičností některých sól je pravda. Ono to ve spoustě pasáží zní trochu jako natlakovanější Behemoth. Respektive pořád je to rukopis Immolation, ale ten vliv pompézního, skoro až soundtrackovýho death metalu, který proslavili právě Behemoth a částečně třeba Hour of Penance, tam slyšet je, ne že ne. Pdobně je slyšet třeba na posledních dvou deskách Hate Eternal. Je to nějaký směr v žánru, který se v poslední zhruba dekádě prosadil a drží, podobně jako v blacku má každá druhá skupina disharmonický prvky, s nimiž přišli DsO, potažmo v trochu jiným pojetí Aosoth nebo Svartidaudi. Nemám s tím žádný zásadní problém, trendy v rámci žánru jsou normální věc.

Zatím to valím poprvý, a baví mě to dost. Jako trochu mě tam vytáčej některý sóla, ale tlak a námrd to je dostatečnej. Rozhodně to je MNOHEM lepší než předchozí dvě alba a vlastně i než Majesty and Decay, byť to album mám celkem rád. Taky asi první letošní metalový album, co mě fakt motivuje k dalším poslechům. Plus aji za fajn obal.

na soudy ještě brzo, ale ... docela mě to baví, místy fakt dobrý, místy slabší/rutinější, Dolanův vokál pořád super, očekávatelně trochu moc dlouhý, chybí mi tam uskřípanost starších věcí a ... jasně, že od nich nelze čekat, řekněme odvážnost 90´s desek, ale je to - právě "až moc srozumitelný / přehledný / přístupný" :) ... a jsem si jistej, že nejlepší Immo deska za posledních 20 let bude ještě cca půl roku Unholy Cult :) (což je co do let kulatější výročí než s Here... :) ) a ani to na mě nepůsobí temněji než UC a nevím jestli víc než Shadows... - možná to bude spíš nejlepší deska a určitě nejlepší zvuk od něj (až tradičně na kopáky no jo no)

13 plnejch, byt kratsich songu na dm album je docela klada no. kytarovej zvuk dobre spolupracuje s basou, i celkove zhutnel a potemnel, je to docela srozumitelny a vlastne mi i prijde, ze je to cely zretelnejsi, otevrenejsi, ne tak zastreny, takze clovek chape, o co ty kapele jde. prekvapuje me, jak to prijemne groovuje a pritom z toho furt citim klasicky Immo, viz treba zrovinka nejdelsi Noose of Thorns

Jj, souhlas. Immolation jsou zpět! Jejich nejlepší deka za posledních dvacet let (trochu divný že tohle říkám už po 1-2 poslechu). Ostatně vydání je skoro přesně 26 let od Here in After, třeba nebude náhoda ta temnota... Jediné mínus, jak už píše Franta, že stopáž je fakt trochu přepálená, těch pár minut dolů (nějaká vycpávka tam je) by pomohlo. Naposlouchávat se bude dloooouho....

První dojmy z desky: Immolation stále ve skvělý formě. Zkrátil bych to o 5-10 minut, ale to je drobná vada a navíc ty 2-3 skladby co mi úplně nesedly se přinejhorším dají přeskočit. Celkově asi nejtemnější Immolation od Close to a World Below, zvukově hodně dobrý, rytmika diktuje, Vigna je mistr riffů i sól a celý to zní, jako když se po nebi žene jízda okřídlených husarů z pekla. Palce nahoru.

jo celkem fajn, sice vlastně poměrně jednoduchý a "šablonovitý" (ale je to singl a prostě post-2002 Immo no), ale možná nejvíc nazlobený/temný a zvuk bicích a vlastně i celkově nejmíň (Nuclear) Plast od Shadows in the Light ? .... rytmičák by mohl v sypačkách trošku víc a kopáky tvrdší/míň čvachtavý, ale ještě to jde dvě skladby budou jen intro a intermezzo, ale taky trochu pochybuju, že utáhnou 52 minut, ale rád se budu mýlit...

Jo, není to špatný, tak já ještě nad nima lámat hůl nebudu... ;-)

Dost dobrá věc, nasypaná, špinavější a asi ještě zlejší, než předchozí album. Podařený zvuk. Trochu mám strach pojetí desky jako celku, 15 poměrně krátkých skladeb by mi sedělo spíš k nějakýmu deathgrindu, než k Immolation. Ale uvidíme.