Ačkoli mě v poslední době naslepo nabraná proma ze stáje Iron Bonehead několikrát zklamala, pořád pro mě IB zůstává značkou, jejíž produkci stojí za to sledovat. Abythic navíc letos posílají do světa již třetí album, přičemž debut vyšel na rovněž renomovaném labelu Blood Harvest. Takže papírově bylo na co se těšit.

Jak potvrdí každý ctitel pomalejšího death metalu, od dob Incantation, Grave a Asphyx se vlastně ohrává pořád dokola to samé. Debut Abythic, Beneath Ancient Portals, zněl poměrně genericky, ale klidně mi to vyvraťte, už si z něj prakticky nic nepamatuju. Jeho nástupce Conjuring the Obscure byl o dost pestřejší a čerpal, pokud si to dobře vybavuji, inspiraci od finské staré školy po Floridu devadesátých let. Ostatně vlna death metalu, kterou teď můžeme sledovat, jakoby chtěla přitakat tezi o slepé uličce, ve které se žánr ocitnul. Současní umělci se téměř všichni obrací do minulosti, většinou do raných devadesátek, a odtud čerpají inspiraci, která mnohdy přerůstá v plagiátorství.

Abythic bych na aktuální desce z kopírování určitě neobviňoval. Pojali svůj přínos doom/death metalu na poměry žánru osobitě. Vzdali se temného Incantation zvuku a mnohde nechali hrát jen na kost ohlodanou nástrojovou sekci (rozuměj: melodická kytara+bicí) s hodně konkrétním zvukem. Přiznám se, že zprvu mi takový přístup imponoval, ale po několika posleších už se mi osamělá kytara omílající jednoduchý riff, popřípadě primitivní sólo, začala zajídat.

Zejména v posledních dvou písních alba je vidět, že plnotučný death-doom metal Abythic jednoznačně umí. Kytary podladěné do bezvědomí, na bicí se tluče snad s rozběhem. Tam, kde tyto výrazové prostředky nestojí ve vzduchoprázdnu a slouží vyššímu účelu, jímž je navození sirné atmosféry, tam album funguje. V těch delších stopách, zejména v první a skoro čtvrthodinové At the Threshold of Obscurity to ale vázne.

Bohužel, ani tentokrát se nemůžu ubránit dojmu, že jeden člověk skladatelsky na tohle album tak docela nestačil. V tomto případě to byl MDB alias Marco Di Bartolo, který v Abythic začínal jako bubeník a postupně převzal hlavní tvůrčí úlohu na všechny nástroje. Jeho přímočaré, ale technicky přesné bicí se mi líbí bez námitek, songwriting ale tak úplně na jedničku není. Předchozím albem nastavenou laťku Abythic nepřekonali a na novince je asi tím nejlepším obal ve stylu oltářních maleb.