To se člověk ani nenaděje, a Altarage vydají další album. Jejich tempo je vražedné, jejich revírem je Portal worshipping.

K albu jsem přistupoval s krajní opatrností hraničící s odporem, protože předchozí dvojice desek – a ať mi nikdo neříká, že je dokáže navzájem rozlišit – oproti prvotině, která mě pořád dokáže zabavit, shodila laťku. Nu a vystoupení na Brutal Assaultu 2019 si pamatuju jako největší zklamání festivalu. Jenže špatné vzpomínky vzala voda, a co by dnes člověk dal i za to nejhorší živé vystoupení, že.

Novinka Succumb oproti starší tvorbě Altarage stylově nikam neuhnula. Připadá mi ale, že kapela poněkud ustoupila ze svých ambicí udělat megazlou nahrávku. Succumb se Portalem inspiruje spíš v těch líbivějších částech. Drží se hlavně hučícího zvuku, který si Portal (ne)licencovali. Sem tam do něj vhodí úplně „normální“ pasáž, jako třeba slaja riff v úvodu Inwards. Často si ale vystačí se samotným husťácky naladěným hukotem, který funguje jako – pro poučeného posluchače – příjemný ambient.

Královskou skladbou v tomto duchu je poslední dvacetiminutová Devorador de mundos, kterou mám na aktuálním albu dost možná nejraději. Ideální doprovod k četbě, nebo k usínání. Dvacet minut bez výrazných momentů, bušení bicích a do toho vlny navrstvených kytar. Potěší i absence výrazného vokálu, těch pár zakvílení, zachroptění a skřeků je tak akorát. Čili zvuková stránka Altarage je za mě úplně v pořádku a funguje na mě.

Hudebně to už není taková paráda. Většinou jsou to sudé skladby, které nabídnou výraznější momenty. Singlová Forja hraničí s doom metalem, osmá Lavath se skvělým intrem Fair Warning pěkně přitlačí. Nejsilnější skladbou na albu je po mém soudu sedmiminutová Foregone, která se v polovině zlomí do opravdu zajímavého prolnutí hudební a antihudební roviny Altarage. Tady se už svému vzoru zdatně blíží, a dokonce bych s ohledem na Ion řekl, že je to víc Portal, než Portal. Téhle atmosférické poloze hodně přispívá mnoho zcizujících industriálních prvků. I když industriálních… spíš se dají označit za digitální efekty, které simulují různé chyby; opakující se vazbení (srovnej úvod Foregone a polovinu Lavath), nebo naprosto brutálně usekané předěly jednotlivých skladeb. To vše navozuje nelidsky chladnou atmosféru.

Altarage opět nepředvedli hudbu pro nějaký analytický rozbor. Stěžovat si na to, že basu nedokážu ve zvukové zdi identifikovat, je úplně vedle, protože celkově je mix tak přebasovaný, že se slévá a tlačí při patřičné hlasitosti krásně do uší. To je, oč běží. Každé hudební nimrání, pidlikání a vysoce technické předvádění jde stranou před nelidskou, nebo ještě lépe řečeno anti-lidskou atmosférou.

Je to možná jen žízní po portaloidních deathmetalech, že se mi noví Altarage tak líbí. Mitochondrion, Abyssal a další smečky už nás na nový materiál nechávají tři roky čekat, a tak proč nezahnat žízeň u baskického pramínku. Nazývat však jejich hudbu experimentální, nebo poukazovat na výjimečnost asi není úplně na místě, protože už se vehnali do šablony, tak jako mnohé jiné kdysi avantgardní kapely nebo dokonce celé subžánry. Přesto na mě Succumb působí poměrně svěžím dojmem a přes docela značnou délku mě vůbec nepřestává bavit.

Nevím, jestli se Succumb udělá subdivize Season of Mist díru do světa, na to je přece jen žánr hodně úzký. Nemálo z vás by s ním ale mohlo strávit příjemnou hodinku. Oproti předchozím dvěma albům bych si jej rozhodně troufl pro tenhle účel doporučit, i když nadčasovosti nedosahuje.

A jestli jste si všimli, že jméno Portal padlo stejně často jako Altarage, náhoda to není, nová deska Portal se bude jmenovat Avow a na Profound Lore se už můžete podívat na obal.