Hledat mladou krev s ostruhami je ve warmetalových restrikcích často nelehký úkol. Žánr si pevně drží pravidla a je od základů radikální, takže jsou nové kapely často označeny za kopírky, nebo nedosahují standardů staré školy. Experimentace se rovněž často nevyplácí, protože na její úkor upadá zvuková vyhrocenost. S podobným problémem se nedávno setkali třeba Gravesend, kteří na debutu spojili warmetalový zvuk s estetikou powerviolence. Fajn nápad, v závěru ale bez kýženého tahu na bránu.

Cesta proto spíše vede přes posouvání limitů – není třeba do žánru míchat něco navíc, raději tlačit na agresi, dupat do otáček a přidávat tlak, na který klasické kapely ještě neměly. V posledních letech na plyn s největší vervou dupali Caveman Cult s debutovou Savage War is Destiny, kde neandrtálský chaos skvěle podporuje takřka noiseová produkce. V závěsu byli za poslední dobu třeba Concrete Winds s vražedným debutem Primitive Force nebo Profane Order se Slave Morality.

Podobnou cestu razí Antichrist Siege Machine. Recept je jasný – silný vývar z Revenge, zahuštěno práškem z rohu Arcikozy a trocha hlíny od Mortician navrch poprášená dikcí á la Black Witchery. V rovnici vážně nic nového člověk nenajde – až na energii, díky které zní americký two-piece jako pětičlenné komando.

Potenciál proudí tvorbou Antichrist Siege Machine od počátků. Příslib zla mělo EP Morbid Triumph i debut Schism Perpetration, kde neandrtálská energie dokonce přebila bakelitovou produkci. Adekvátnějšího znění a břitčějšího songwritingu se dočkalo EP Filth of the World z roku 2020, jehož obal ozdobila výhružná kudla dekorovaná bodláky na velice nerozumných místech.

Kapela si čepel zjevně oblíbila – nejen, že se objevila v názvu nové desky, ale Antichrist Siege Machine ji podruhé vrazili do středu coveru a taky ji položili na oltář ve vůbec prvním klipu. Není divu: dýka funguje jako pěkný vizuální ekvivalent zvuku kapely: zbraň, která je připravena vraždit vše v dosahu včetně toho, kdo ji třímá.

Do Purifying Blade poprvé narvali prachy Profound Lore Records a na výsledku jsou křídla většího labelu znát. Antichrist Siege Machine pracují s dosud nejlepším zvukem – hodně čistým, ale bez komprese nebo sterility. Poslech sice nebolí, ale i tak příjemně trestá. Riffy řežou až na kost, bicí tlačí hudbu kupředu. Vokály by mohly být více vepředu, ale i tak štěkají s vervou.

Necelých 30 minut hudby dělí dvě intra, pomocí kterých se zřejmě kapela snaží o koncepční vyznění. Je možné, že má Purifying Blade hlubší záměr, ale ruku na osten – za hudbou obdobného rázu málokdo chodí pro obsah, spíše jen pro striktní rozjeb. Podobné dělení navíc vyzkoušeli před pár lety Archgoat na The Apocalyptic Triumphator. A rovněž bez většího dopadu.

Purifying Blade by bez inter plynula podstatně lépe. Hudba jako taková si totiž dokáže podržet přísné momentum i s ohledem na fakt, že kapela poměrně rychle vystřílí autorské nápady. Přechody mezi pomalejšími vyhrávkami a nabušenými hammer blasty fungují dobře, v rychlejších momentech se ale riffy začínají trochu slévat a opakovat. I proto patří mezi highlighty zejména tracky, ve kterých si Antichrist SIege Machine více hrají s tempem. (Taky někdo slyší v tracku Antichrist Siege Machine warmetalovou verzi Sign of the Open Eye od Gorgoroth?) Ne nadarmo padl debutový klip na Unleashed Hostility, u které plíživý začátek vraždí a hezky navnazuje na nadcházející chaos.

I přes pár hluchých míst se Antichrist Siege Machine podařilo zpráskat vytříbený hudební chlív, který bude těžké v roce 2021 překonat. Purifying Blade snadno přechcává druhý zásek Caveman Cult a zdá se, že v podobné očistě bude pokračovat do konce roku. Deska nenabízí nic nového pod sluncem, jen soundtrack k rozbití si huby, což je naprosto v pořádku.