Konec minulýho roku jsem trávil víceméně v zajetí příjemnejch kytarovek, tak si pojďme alespoň na jednu z nich posvítit. Body Double nejsou na Marastu zajetý jméno, tak začněme nejdřív letmým představením. Body Double jsou z Oaklandu - je jich sice pět, ale hlavním mozkem je Candance Lazarou, která skládá většinu muziky a zpívá. Milk Fed je jejich prvotina, ale Candance už je ostřílená z ostatních kapel, především no-wave post-punkový nakládačky Mansion (kterou můžu s klidem taky doporučit).

A ačkoliv jsou vlivy Mansion u Body Double trochu cejtit (zejména ve vypjatějších polohách), mám pocit, že předchozí kapela byla možná pro Candance trochu svěrací kazajka. Milk Fed je totiž daleko barevnější deska – v základu to je vlastně sbírka indie/popovejch hitovek, ale je tu spoustu přesahů do temnějších hudebních zákoutí, ať už jde o post-punkovou odtažitost nebo rockovou hlučnost. Na jednu stranu je tu zpěvnost, groove a hitovost The Raincoats, na druhou stranu jsou tu cejtit vlivy strojový rytmiky Suicide. A k tomu pořádná dávka tradičnějšího rockovýho riffování, tu víc grunge, tam víc glam.

Takže vcelku divoká směska žánrů, ale naštěstí jsme na živorodý půdě, kde se jednotlivý vlivy vzájemně obohacujou, spíš než aby se mezi sebou mlátily. Milk Fed rozhodně baví, a to z několika důvodů. Za prvé, důrazná rytmika tlačí desku dopředu – jednoduchá, takřka taneční, s trochou industriálního nádechu. Za druhé, Candance má cit pro hitový melodie, který se jen těžko dostávaj z hlavy. Za třetí, přístup ke skládání je překvapivě pokornej, s ohledem na to, kolik se míchá vlivů. Promyšlený pospojování nápadů napříč žánry tak, aby se k sobě opravdu hodily, spíš než překotná směska všeho, co máme rádi. Pomáhá i vcelku střídmá instrumentace, díky který maj jednotlivý nástroje možnost vyniknou a deska má takovou vzdušnější atmosféru.

Takže pokud je libo příjemnou kytarovou poslechovku napříč žánry, tak s Milk Fed neprohloupíš. Rozmanitá směs bonbónů, ze který se ti neudělá špatně.