Metalcorový lopaty se mnou lomcovaly zamlada, ale v posledních letech už mě do kolen pošlou zřídka. Slovíčka jako breakdown víceméně chápu když ne přímo jako nadávku, tak minimálně jako technickej termín pro muziku, která prázdný místo uprostřed vyplňuje upoceným testosteronem a nezáživnou rytmickou prácí s džn džn kytarou. Možná tak jako podkres do posilovny pro zvedání činek do rytmu s ostatníma borcema, který taky zvedaj činky do rytmu a mají se u toho dobře. O to radši jsem za novinku Chamber, kde jsem se zase přistihl, jak v autobusu s chutí mlátím hlavou do střednětempejch kil jak stvořenejch pro střed moshpitu.

Není to ale tak úplně jednoduchý, Chamber jsou totiž někde na rozcestí mezi dekonstrukcí žánrovejch klišé a jejich uctíváním. Rádi odpálí poctivej moshovací riff, ale končetiny se nehýbou v předvídatelnejch rytmech. Kytarový kila jsou rozsekaný tak akorát, dostatečně nepravidelný na to, aby počty bavily, ale zase ne tolik, abys potřeboval kalkulačku. Pochvalu zaslouží zejména bicí, který sázej na tvrdý kopákový synkopy dole ve spojení s vynalézavým cinkáním nahoře. Výsledkem jsou rozlámaný breakdowny, který ale pořád poctivě šlapou. Něco jako kdysi nahráli Ion Dissonance na Minus the Herd.

Kluci ví, že sázet jen na breakdowny se nevyplácí, a tak je s chutí prokládají neurotickejma mathcore výjezdama. Jízdy po hmatnících, pískačky, vzteklý riffy načichlý grindcorem - znáš to, vzpomeň si třeba na Shoemaker Levy 9. Za vypíchnutí stojí dvě věci. Jednak svojskej cit pro melodii – kytarový výjezdy mají sympaticky mimozemskej nádech, tu jsem si vzpomněl na klasiky metalový progrese Cynic, onde na soundtrack k mýmu oblíbenýmu sci-fi seriálu Utopia. A pak důvtipnost, s jakou splašilý výjezdy z pomalejch breakdownů vyrůstaj, je to taková rafinovaná skládačka, kde si spousty vyhrávek a detailů všimneš až při opakovaným poslechu. Na poměry žánru tak jde o překvapivě trvanlivej poslech.

Závěrem jen pár poznámek pod čarou. Albu hodně pomáhá zvuk, kterej je na poměry žánru dost hutnej a hlubokej, což dává pěkně vyniknout střednětempejm rytmolamům. Doceníš i střídmou stopáž. Celá deska se vejde do slabší půlhodinky, která pěkně odsýpá a svádí k opakovanýmu poslechu. Tak šup s tím do přehrávače, a představ si svojí oblíbenou sci-fi dystopii uprostřed moshpitu!