CHOIR - Songs for a Tarnished World

recenze
kotek
Hodnocení:
8.5

Songs for a Tarnished World je trvanlivá deska, u který kvalita s opakovaným poslechem roste.

ChoirCo si budeme, s touhle deskou Vaněnovi šlapu do zelí. Hnusný deathblackový riffy a ztrouchnivělej vokál á la Portal – odškrtnuto. Zatěžkaný industriální sekačky ve stylu Altarage – jsou tu. Pomalý, bezvýchodný doomový riffy – taky máme. Navíc všechno nahráno jednou entitou, kterou můžeme bez spekulací nad pohlavím označit termínem „pokojíčkář“, a vydáno v samo nákladu (+-, takhle vyšla původní deska, teď píšu o represu, kterej vyšel nedávno na Total Dissonance Worship). Ale občas se i laik dostane ke dveřím první a pěkně kliku dlouhým stiskem zahřeje, aby mistr nemusel šahat na studený.

Portal a Altarage. Říkáš si, že takovejhle kapel je teď spousta, mají k nim Choir vůbec co dodat? Tady skromně říkám ano. Pravda, Choir ze vzorů čerpaj vydatně, a taky se zaměřují především na budování hustý atmosféry. Ale náladově je těžiště desky jinde, místo trouchnivějícího okultna nebo industriálního výmazu se tu nejvíc blížíme dusivýmu existencialismu, kterej připomene třeba takový Indian. Rozuměj, tady se bavíme o doom metalu s pěnou u huby, kterej sází na sílu a váhu, aby ti ukázal jaký je svět nehostinný, nicotný místo. Zapomeň na snivost nebo srdíčko, tady pomalý tempa hlavně rdousí a utlačujou.

Krom svojský nálady je potřeba vyzdvihnout rafinovaný struktury písniček. Jsou tu sice dvě odvážnější věci pod pět minut, ale jinak jsme pevně v doomovým teritoriu, pod šest minut se nedostaneš. Délka dobrá a naštěstí podpořená i pěkně košatým vypravěčským talentem. Zapomeň na přímky, cesty se spletitě větví a refrény nevrací, dočkáš se zvratů, gradací, nebezpečí a i pár těch rozjímavějších momentů (tady se ale skutečně šetřilo, a na humor nebo nadsázku zapomeň úplně, zakaboňenej obličej od začátku do konce). Vzácně vyváženej je poměr překvapení a souvislosti – vývoj příběhu je těžký předvídat a přitom na sebe jednotlivý části přirozeně navazujou. Určitě jedna z věcí, která znatelně zvyšuje trvanlivost poslechu.

Abych jen nechválil, i na Songs for a Tarnished World se najde trochu vaty. To platí hlavně u jednodušších, podlazenejch riffovaček, ze kterejch sice hnus poctivě odkapává, ale určitě to není poprvé, co se někdo s podobným nápadem vytasil. Často ale pomáhá opakovanej poslech, protože Choir harmonie lámou důmyslně, s citem, bez okázalý touhy „to tam narvat“. Z tuctový doomdeathový riffáže při dalších posleších začnou lézt zajímavý detaily, tady podlazená linka, který sis nevšiml, onde divnej zkreslující efekt, nebo nečekaný ohnutí harmonie v jinak učebnicovým riffu. Tady je na místě zdůraznit závěr předchozího odstavce – Songs for a Tarnished World je trvanlivá deska, u který kvalita s opakovaným poslechem roste.

Ale teď už je myslím klika zahřátá příjemně, nestudí, ale ani z ní není cítit příliš intimní hřejivost dlouhýho dotyku, takže předávám mistrovi… 

Vložit komentář

Franta N. - 20.10.23 01:20:19
Myslel jsem to právě spíš celkovým feelingem. Fuoco Fatuo ano, tam podobnost je, Impetuous Ritual tam neslyším a Mitochondrion taky ne.
AddSatan - 19.10.23 11:56:28
Attila - no dobře, v deathovější verzi, vzdáleně, ale jsou to spíš momenty, většinu stopáže dost :) jinde. A kupodivu mě tam párkrát napadnul spíš Bezier ze starších Emptiness (třeba Triumphant... od 2:57). Ad srovnání s IR - je to prostě temnej, disonantní, blackened death/doom, vliv Portal, resp. australský scény (a když půjdeme až ke kořenům, tak i Immo/Inca nebo i Disembowelment), případně i těch Altarage nebo Mitochondrion a podobnost s Fuoco Fatuo je úplně jasná, ano, každá z těch kapel s tím pracuje více či méně (v závislosti na pasáži) jinak a přidává další vlivy (však jsem to i sám níže pitval), ale v rámci sub-sub-žánru mi to porovnání (baví víc / míň) smysl dává. Jsem sice taky chorej hudební patolog, ale evidentně na tom ještě nejsem až tak špatně :).
Franta N. - 19.10.23 10:12:57
Mně to Attilu připomíná, třeba začátek druhé skladby, a i některý pasáže potom. Ten vokál je víc growl, ale například podobnosti v intonaci jsou podle mě jasný. Impetuous Ritual tam neslyším skoro nikde, možná trochu, ale fakt málo, ve střední pasáži první skladby, kde by se daly najít i podobnosti třeba s Dead Congregation, ale to je v zásadě jeden riff. Pak dál mi to přijde úplně jiný, vyznění je vážnější (ve smyslu míň cringe zlo), jsou tam ty post- pasáže, což se mi na tom tedy líbí nejmíň, zkrátka feeling, ale i konkrétní postupy, jsou dost jiný.
AddSatan - 18.10.23 23:59:47
Aha, to už pak ale pomalu nemůžeš srovnávat nic s ničím :). Jsou tam podobnosti i rozdíly, ale "dost / úplně jiný" to fakt není. A rozhodně má Choir blíž k IR než Mitochondrion k Ulcerate. A i kdybych na tu tezi přistoupil, tak proč bych nemohl srovnávat v rámci baví víc / míň? Jinak jsem se víc soustředil na vokál a Attilu mi nepřipomíná snad nikde.
Franta N. - 18.10.23 22:45:25
Ty post-metalové závěry některých skladeb tam jsou zvláštní volba, no. Nevadí mi (nijak zvlášť), ale osobně bych takovou volbu nedělal a nedával bych to tam. "Lepší/horší než Impetuous Ritual": IR je hlavně dost jiný pojetí death metalu, poslední deska se mi líbí, hlavně v pomalejších pasážích, ale občas mám problém ji brát vážně, hlavně kvůli vokálu, který někdy (možná většinou) zní až směšně. Ty kapely bych nesrovnával, je to jako srovnávat Mitochondrion s Ulcerate, oboje vychází z death metalu, ani jedno není death tradičního střihu, ale každá kapel je úplně jiná.
AddSatan - 18.10.23 10:24:13
U mě to taky časem trošku povyrostlo :). Jako převážně dost fajn, někdy poměrně zajímavě strukturovaný riffy a propojený linky, jindy triviální, nudnější, rutinní postupy, džn džn (až djentový nazvučení jedný z kytar/basy? - což nemusím) taky nebrat, rytmika občas až jazzy "rozhazovací"- což je fajn ... většinou fajn negace (žádnej extrém), ale jako třeba ten teplo-post-rock závěr A Dirge... (od 4:55) - co to jako je, to zní jak Explosions in the Sky/Mono apod. :)), v Caravan tam taky cpe ke konci nějakej post-/prog/modern metal, nechápu, vůbec se to tam nehodí, úplně jak když začne hrát jiná kapela ... je to převážně tzv. kvalitní, ale kolísá to... spíš baví, než ne, ale... kopáky taky nemusel změkčovat. Attila ve vokálech mě teda vůbec nenapadnul, ani OaCh, ale asi když člověk hodně chce, tak místy, vzdáleně... vychází to hlavně z Austrálie, pomalejší dis/temno-death, ale death/ až funeral doom taky, blackened ... kromě v recenzi zmíněných je to blízký i Fuoco Fatuo - ty sice sypou jen výjimečně, ale v pomalejších pasážích podobnost dost, FF jsou lepší, konzistentnější, v rychlejších občas i jednodušší Mitochondrion - i ve vokálech... jinak trochu slabší než Impetuous Ritual, ale určitě lepší než Altarage.
Franta N. - 18.07.23 23:38:55
Časem ještě trochu povyrostlo. Místy jsem tam začal slyšet i prvky Mayhem: Ordo ad Chao. Nejen ve vokálech, který jsou celkem hodně attilovský, ale i v některých těch mohutných zaburáceních (viz Illuminate Eliminate nebo Wall of Water z Ordo...).
sicky - 06.05.23 14:05:21
jo, fajnově chorobnej bažinec. Jako doom bych to úplně neviděl, často to docela sype. Každopádně flow i zvuk je cool :)
Franta N. - 03.05.23 11:09:21
Podepisuji obě recenze, moc zajímavá deska, hodně příjemný překvapení.

Zkus tohle