Cutterred Flesh na pátém albu neopouštějí deathmetalovou tvrdost, která charakterizovala dosavadní tvorbu, je zde však patrná snaha posunout výraz kapely moderním směrem. Nekoná se změna stylu, ani vyměknutí, ani kapela ideologicky nikam neuhnula, snaží se ale dostat do hudby nové prvky a také naladit výraznější zvuk, což vypadá jako krok zajímavým směrem.

Na albu se opět hojně střídají tempa, riffy i styly zpěvu, ovšem proti minulosti, kdy se tvorba kapely nesla víceméně ve znamení typického death metalu, zní některé skladby na Sharing is Caring více netradičně. Vypadají jednodušší a přehlednější, zároveň ale působí mohutněji a více expresivně. Kapela nehrotí za každou cenu rychlost a do deathmetalové rubanice občas vkládá pomalejší pasáže, kdy hlavní riffovačku provází třeba melodická vyhrávka anebo táhlý, teskný akord a hudba bez toho, aniž by ztratila intenzitu a tvrdost, dostává pro žánr netypickou atmosféru. Sem tam zazní zajímavý zvrat či harmonie a deska jako celek nepůsobí tolik sveřepě a neprostupně jako ty předchozí.

Kvalitu a nadprůměrnost albu přidává i vokál. Nový zpěvák střídá pro death metal typické frázování s táhlým řevem, umí pracovat s barvou hlasu i intenzitou a jeho projev snese nejpřísnější metalová měřítka. Dá se říct, že skladby dost táhne a spolu s povedeným zvukem jim dodává skutečně profesionální fasádu, díky které lze karlovarské borce snáze identifikovat.

Sound alba je maximálně brutální. Vytažené bicí jsou jako stavební buchar, podladěné kytary frézují do uší hluboké zářezy a spolu s přísným vokálem působí nahrávka jako chladný, drtivý stroj, a to jak v těch pomalejších, tak v těch rychlejších pasážích. Nekompromisní a zatěžkaný flow plus masivní zvuk pro hudbu podsouvají i jiná označení než jen čistý death metal, např. tu docela slyším třeba starší Whitechapel, označení deathcore ale pořád není na místě. Spíše se hodí konstatování, že díky aktuálnímu zvukovému kabátu působí Cutterred Flesh více jako new school kapela než old school, což nebývá na scéně vždy preferovaný postoj, na druhou stranu vyčlenění se z davu znamená určitě pozitivum.

Kapela zajímavými nápady hudbu úspěšně vylepšuje, zároveň ale možná zbytečně hlídá, aby neutrpěla její věhlasná tvrdost, a když do songu přidá nějaký ten nezvyklý motiv, tak má tendenci jej vzápětí vyvážit drtivou klepačkou, což se mi zdá trochu kontraproduktivní. Rozumím, že v tomto žánru to prostě sypat musí, ale zabít slibně se rozjíždějící poslechový moment po pár vteřinách urputným bušením je prostě z mého pohledu škoda. V této souvislosti je ale třeba vzít v potaz historii kapely, resp. starší tvorbu, a pak je jasné, že nemůžeme chtít od Cutterred Flesh progresivní zázraky. Surový death metal byl pro Západočechy vždy prioritou, a v tomto ohledu se hned tak nic nezmění.

Každopádně album je povedené. Na domácí (brutal) death metal scéně určitě top. Kapela učinila posun ve vývoji a byť se nejedná o úplně zásadní proměnu, tak je namířena správným směrem. Kombinace deathmetalové brutality a atmosférických momentů, jak je nastíněná třeba v klipovce Black Aurora anebo následující Where Only Old Flesh Stinks, vypadá zajímavě a do budoucna by mohla být skutečně originální cestou.