Dark Gamballe mi dali touhle deskou pěkný výprask. Zase. Mistorex+*+Jáchyme hoď ho do stroje+x+ Robotory, experimentující s propojením elektrometalu a dnes by se napsalo emo pasáží s výbornými vokály poprvé. Merizo Nanen, s prvním velkým opuštěním gambá(l)čovštiny a přeorientací na mateřštinu. 10 je opět za 10. Superstar kolem mne jen prosvištěla ani jsem si nevšiml jak, stejně jako Bonboniéra, která zde ale rozproudila vášnivou diskuzi. J.K 21|01|05 [16:30]. Perpetuum Gamballe jsem dal šanci a výprask přišel do třetice. Potřetí.

U téhle desky se předně dokážu bavit nad výbornými texty. Příběh má skutečně PŘÍBĚH a dokáže vábit, uklidňovat (Astronauti). Refrén má svůj účel a není jenom bezduchou výplní (Maestro kvér). Dokáže hypnotizovat naléhavostí (Kámen) i laskavě slovíčkařit po česku (Psí víno) a elegantně využívat moderních slov (Zlatonoš). Temně romantizovat v nebesích (Večer pod Kometou) i hlubinách (Oceán). Být nebezpečně příliš naznačující (Pilulka), zlobit a provokovat (Dobré ovce) a být i zlobivě lechtivý (Výprask). Kvalitní, inteligentní a navíc české texty aby dneska jeden pohledal. Určitě není problém vymyslet dva, tři dobré, ale zaplnit desku 10-ti skladbami (žádné instrumentálky) a udržet si celou dobu „textovací“ formu, která pokaždé dokáže zaujmout, chce kumšt. Dílčí hodnocení: 9 z 10.

U téhle desky se zároveň dokážu bavit i díky výborné hudbě. Vyrovnaná kombinace tvrdého metalu, chytlavých melodií, hardcorové údernosti a rockové přímočarosti je zahuštěna koktejlem nejrůznějších elektroruchů. Celek je pak krásně zaranžovaný do úhledného balíčku, kdy kovově chrastící pasáže plynule přechází v chytlavé diskotékové hrátky, nostalgie zakouřeného baru se prolíná s d´n´b, do popového kvílení se zakousává bluesová nálada. 8/10

A nad tím vším se povětšinu času klene naprosto jedinečný hlasový projev 10a. Křik, procítěné, táhlé melodické linky, řev, deklamace, rapové frázování, sladkobolné sametové vemlouvání. Je svým způsobem jedno, co zpívá (což bylo dobře patrné už na Robotory, kde vlastní jazyk hlavně dobře zněl), ale jakým způsobem dokáže pracovat s hlasem. Každé slovo je pečlivě zasazeno do hudby, dobroušeno intonací, čímž posunuje roli zpěváka do polohy vokalisty-vypravěče. 10 nemá problémy pustit se do obdivuhodných výšek i poměrně velkých hloubek (nečekejte žádný death metal, maximálně nějaké to HC), ví, kde je třeba přidat na intenzitě a kde naopak ubrat, a nechat na povrch vyjet nástroje. Přejete si Dana Bártu? Najdete ho tam. Mikea Pattona? I ten tam opět je. Daniela Landu? Ne, toho tam opravdu nenajdete. 10/10

Jsem moc rád, že jsem po delší době měl možnost recenzovat opravdu dobrou desku. Navíc desku kapely, která se mi začínala pomalu ztrácet z hledáčku kvalitních kapel (nikoliv vlastní vinou). Otázkou je, zda-li je pro české poměry vlastně hudba Dark Gamballe dost dobrá, resp. jestli není příliš náročná (ceny Anděl v kategorii H&H až třetí místo?). Vyškováci si se směřováním jednotlivých alb nikdy moc hlavu nelámali, takže se lehce může stát, že rádia je nebudou chtít jako moc metalové a koncertně zase metal nebude dostatečný. Rád se budu mýlit.
___

Přemýšlel jsem, zda-li nějakou ukázku textu do recenze zařadit – vtipnou, erotickou, symbolicky tajemnou, poučující? Vyhrál to nakonec Zlatonoš, jeden z vrcholů, kdy text funguje výborně i sám o sobě:

„Jsem stár a ty si hvězda, sklouznem se vesmírem,
čichni si, moje boa, je cítit byznysem.
Jsem karát z diamantů, znám léky na tvůj bol,
série lesklých známek, vede až na vrchol.
Jsem hnízdo zlatokopů, vibrátor z nugetů
snáším jen zlatá vejce, knížeti z mamonu.
Jsem platinová vlna, kreditů bez konce,
zákon na straně silných – Zlatonoš jméno mé.“