Při pohledu na název poslední řadovky vyškovských DARK GAMBALLE si říkám, že lepší pojmenování zlomu 20tiletého výročí snad už ani nemůže být. V době desky Merizo Nanen, kdy jsem začal tuto kapelu vlastně poslouchat, se už pánové stylově začali měnit do dnešní podoby a tak je na místě brát Pochyby jako takové shrnutí druhé dekády vývoje. Nicméně sám mám u Gamballovců jeden problém. Ač mám jejich tvorbu rád jako celek, přijde mi, že se mi každá druhá deska nezažere až tolik pod kůži. Vzhledem k faktu, že předchozí počin Perpetuum Gamballe se mi líbil velmi, očekával jsem opět střídmější materiál.

Ten se dostavil tak napůl. Desku rozjíždějí chytlavé a hravé skladby, kde se opět vkusně a nepodbízivě mísí skotačivé samply s říznými groove kytarami - všechny poznávací znamení jsou tedy opět na svém místě. Typické a chytlavé refrény, texty nutící se k zamyšlení, živý a nenudící zpěv, skvělá produkce jako zastřešení. Rozjezd je více než slibný, ale postupem času se začínají objevovat první trhliny v podobě uhlazených a, dle mě, ne až tak záživných skladeb. Nechci zde nijak srážet um kapely samotné, ten je přeci jen pořád velmi dobrý, jenže i přesto, že se DARK GAMBALLE snaží jít víceméně vpřed, tak si výrazněji než kdykoliv předtím táhnou za sebou stín minulosti. A ten se začíná šeredně projevovat v hudbě čím dál více. I po více než patnácti snažení nasáknout desku do sebe, mám jasno. Spíše se budu vracet k předchozí tvorbě, a to i přes tak chytlavé a dobré skladby jako jsou Žárovkář, Hologram nebo refrénově vytříbený skvost Čistý.

Pochybnosti jsou tedy na místě, což mě přivádí k myšlence, jak dál. O nějakém stylovém vyvíjení již nemůže být řeč, jelikož sama kapela nyní už sklízí plody ze semen, které před deseti lety zasadila. Teď už jen pilují, kde se dá, ale pilka začíná trochu rezivět. Z pohledu fanouška kapely bych měl být spokojený, jelikož jsem víceméně dostal to, co jsem očekával, ale po stránce hudebního recenzenta musím úzkoprse prohlásit, že Pochyby ve mně zaryly více pochybností o nastávající dekádě kapely, než jsem si vlastně ze začátku tak úplně připouštěl. Možná by to chtělo zvolnit tempo, protože takhle nám za chvíli zůstanou jen vzpomínky na dobu, kdy bylo lépe.. neklesající úroveň produkční a textové stránky přece jen nemůže nikdo držet věčně.