Pokud si potrpíte na správný popík á la Česko hledá superstar, tak vás toto EP od Deathspell Omega rozhodně vezme za srdíčko. :) Jako u každého EP Deathspell Omega, i zde jde jenom o vydělání peněz mezi velkými alby a kapela vám zde prezentuje přehrávky svých starších písniček bez vokálu a na banjo. To všechno na ultra krátké metráži. My ale všichni víme, že ho mají už všechny kamarádky, tak vy nemůžete být pozadu, nebo ne?
Michal Dav..eee…Mikko Aspa (pravděpodobně) vás pohladí líbivými tóny jeho jemného hlásku, který vyvolává stejný dojem jako „si přejet růží po tváři, pochovat rozesmáté dítě nebo se pomilovat se ženou“ (i když jste nic z toho stejně nikdy nedělali). Bubeník vás rozpumpuje jednoduchými figurami, při kterých poctivě jede druhou čtvrtou od začátku do konce bez jediné změny. Kytary vás ukolébají svým tříakordovým mistrovstvím, kterým podporují milý výkon myšáka Mikkyho. Když nad tím přemýšlím, hudba je ideální pro Teletubbies. Tinky Winky by z toho veselím tekl. Koneckonců, tímto EP prorazili Deathspell Omega v Americe, tak nejde o žádné překvapení.
…
…
Tak dost, takhle to fakt nejde. Pro ty, co si to ještě neodvodili, je Kénôse materializované peklo, tak jak jsme u Deathspell Omega zvyklí již od dob Si Monumentum Requires, Circumspice a předchozí odstavec ho vykresluje přesně v opačných barvách. Jde o další logický krok od SMRC, přes ostatní EP a splity k Fas – Ite, Maledicti, in Ignem Aeternum.
Čekejte tedy temnou atmosféru, která by šla přirovnat k totální apokalypse, kdy je všechno v jednom ohni a ještě si s vámi okolní démoni hrají jak s horkou bramborou. Atmosféra samotná pak plně koresponduje s šíleností Fas – Ite, kdy vám nástroje nedají moc odpočinout, až na kratší pasáže se silnými melodiemi a basou utrženou jak z řetězu. Na rozdíl od Fas – Ite zde pořád naleznete i pár blackových momentů a dávají tak zavzpomínat na doby minulé.

II a III mají pořád pár sekvencí, ze kterých čiší kýčovité BLACK METAL IST KRIEG! Což bych řekl, že je vlastně pozitivní pro ty, co se ještě s DSO nepotkali. U II se jich dočkáte později, zatímco III jimi v podstatě začíná.
Toto všechno dostanete na EP dlouhém jak mnohá grindová alba (36 minut), no neberte to. EP od DSO prostě nikdy nebyla obyčejnou vatou, jak je zvykem u 90% ostatních kapel.
Kénôse je typické album/EP od DSO, tedy dechberoucí a aurálně sadomasochistické. Nicméně, koho nerozhodí kapely jako Ulcerate, Immolation, Gorguts či se kamarádí s kapelami vydávanými Norma Evangelium Diaboli, tak se nemá čeho bát. To všechno je navíc ve zvuku blížícím se čistotě Fas – Ite.
Závěrem bych se doporučil ponořit do Kénôse co nejdříve, poněvadž 8. listopadu 2010 DSO vydávají poslední album trilogie (skládající se zatím z SMRC, Fas – Ite) s názvem Paracletus a právem se od nich očekává další mistrovské dílo. Takže, nažhavte pohrabáče!
PS: LP verze vyšla na The Ajna Offensive.