Nebudu ztrácet čas nějakým dlouhým úvodem nebo představováním kapely,

popravdě toho o Dimmu stejně moc nevím a žádný skalní fanoušek nejsem, takže bych sem stejně napsal všeobecně známé info, které už každý, koho kapela zajímá, stejně několikrát četl. Takže tedy rovnou k CD:
Stormblast 2005 není nová řadovka, naopak jde o oprášený a pozáplatovaný Stormblast z 96, který si majstři potřebovali nahrát znovu, aby měli klidné spaní. Podle bookletu totiž původní album nahrávali v časovém presu, nepovedl se zvuk a přidaly se i nějaké další mouchy, takže se jim celých deset let o tom zdály noční můry, z čehož se snad díkybohu (ďáblu?) tímto počinem už vyléčili. Po poslechnutí původního Stormblastu se jim zas až tak moc nedivím, zvuk doopravdy nic moc a vůbec, celé album už na dnešní poměry působí poněkud zastarale a omšele. Takže šup do studia a přenahrát – jak to dopadlo?
No celkem dobře, se zvukem se samozřejmě čarovalo až až, k modernímu hávu nemám žádných výtek, je cítit, že i kapela hudebně vyzrála, hodně potěší předělané bubenické party od Hellhammera ALE… z průměrného alba se ani re-recordingem prostě žádná hvězda neudělá. Sice album působí vyzrálejším dojmem, dokonce se i trochu překopalo a vypouštělo, přibyly dva bonus tracky, ale ve výsledku z toho stejně vznikl jen lehce nadprůměrný perfektně produkčně ošetřený symfoblack. K bicím bez výhrad, Hellhammer ukazuje, že je (nejen) blacková extratřída, u kytar a kláves už je to poněkud horší. Kytary se víceméně

pořád válí ve středním tempu, občas se vyvede nějaká hezká melodie, ale vesměs to je všecko tak nějak předvídatelné a už mnohokrát slyšené. To samé platí pro klávesy, které na desce figurují hlavně jako doplněk kytar. Občas symbióza zafunguje na výbornou, ale povětšinou se jedná jen o mohutný mírně unylý akordový doprovod, který už dneska vyrazí dech málokomu, nedá se nic dělat, je prostě poznat, že základní stavební tkáň už má deset let za sebou. Záchranu nečekejte ani u vokálů, blackový skřípot a víc nic.
Je fajn že si Dimmu konečně touhle nahrávkou zbavili nočních můr a můžou se vrhnout na vytváření další řadovky, asi tak bych to bral s hodnocením. Re-recording se sice docela povedl, ale kvalit posledních dvou nahrávek prostě Stromblast ani znovunahraně s moderním hávem nedosahuje. Dneska už jsou Dimmu prostě ve svém stylu dál a jejich vracení se zpátky vidím jako trochu zbytečnou záležitost.
PS: Za zábavné DVD na konci půl bod navíc, sice hodně bonusově pojaté, ale pobaví. Myslím, že se na Brutálu můžeme těšit na kvalitní bubákovskou šou!