Tak tohle je gulaash jak má bejt. Minulá deska mě minula, ale nejspíš i ta asi stojí za to. Prý je to něco úplně jinýho. Album Gloria mě zaujalo hlavně obalem, poněvadž se na něm objevuje slavný portrét muže v červeném turbanu od Jana van Eycka. A to mě jako výtvarně vzdělaného a vzdělávajícího se člověka docela zaimponovalo. Nicméně jsem měl trochu strach z toho, že kapela přeci jen pochází z Německa. Necítím se bejt zaujatej, jen ze zkušenosti vím, že vždycky když jsem narazil na album z týhle země, stálo to za prd... teda až na BETHLEHEM, na který, když má člověk vejcuc náladu, tak je to smrtící, ale hudebně paráda.
No a ejhle! Vono se u těch našich sousedů za hranicí začíná rodit něco zajímavějšího, než jen klišovitý brnkání s teatrálním patosem u prdele. Teda abychom si rozuměli, ono je tam to jejich podivný a pro někoho třeba i nevkusný

hudební chápání pořád, ovšem tady s jasnou dávkou originality a dokonce snad i snahy o kultivovaný projev. Nebudu lhát, plácá se tu pátý přes devátý. Někdy víc metalu různejch podob od pseudo deathu po symfo, jindy až trochu rockový riffy s elektrem, trocha gothic atd. Tuhle ženský sbory, onde má zpěvák projev na pomezí operního pěvce a Petea Steela. Abych řekl pravdu, nejdřív jsem byl tak nějak zmatenej a s vypětím všech sil to sjel 2x za sebou, abych druhej den pozvolna zjišťoval, že pozitivní dojmy to nakonec vše převáží. Je to divný, ale je to tak. DISILLUSION si teda ukrojili docela krajíc, nicméně to asi zvládli. I když najdu prvky co by mě mohly srát sebevíc, v každý skladbě je něco, nějakej zajímavej moment nebo nápad, co mě dostane. Je taky fakt, že občas si tu svojí originalitu cucají z prstu, až se člověk diví a ptá se sám sebe, proč tam za každou cenu pořád

něco cpou. Ale já nebudu svině a neupřu jim tu očividnou snahu o experiment. Pozoruhodná věc.
P.S. Pozor, s touhle sebrankou může mít posluchač stejný problémy jako třeba s DIE APOKALYPTISHEN REITER!