Málokterá část zeměkoule se zasloužila o rezurekci post-punku natolik jako východní blok. Za poslední roky se z Ruska a sousedství vyvalil přehršel kapel, které si libují v ostrých kytarách, baskytarových linkách a případných syntezátorech stavějících na klasikách jako jsou Killing Joke, Joy Division nebo The Sound. Z širokého výběru lze jmenovat Ploho, Human Tetris nebo Molchat Doma, kteří znovuoživený žánr opředený o studený svéráz představili světovému podzemí i díky upsání se pod label Sacred Bones.

V podobném duchu, byť s odlišným přístupem se nyní z běloruského minsku ozývá trio Dlina Volny. Ke krajanům Molchat Doma představují jistou antitezi – nejen kvůli absenci lo-fi zvuku a faktu, že působí ženským vokálem. Kapela na druhé desce opouští rodný jazyk a texty odívá jen do angličtiny. Vyvoj zaznamenává i vizuální stránka, která souzní s náturou hudby a jde proti typické tváři východního post-punku. Kapela odstupuje od chladných barev a halí se do rudých odstínů.

Hudbou samotnou rovněž rezonuje krvavá živost, kterou umocňují vlivy starého italského diska. Dazed ovšem nechybí aspekt tragiky. Hudba proto zní jako moderně pojatá variace na soundtracky k argentovskému giallu. Sekundují vizuální hrátky – covery i klipy jsou plné zrcadel, třpytek a manekýn. Ne nadarmo desku vydává label se jménem Italians Do It Better.

Dazed se nejvíce zarývá právě v momentech, kdy se setkávají aspekty temné, šarlatové diskotéky s chytlavými hudebními motivy. Tracky jako Do It nebo finální Tommorow pracují s popovou jednoduchostí, díky které zůstávají v hlavě a nutí k opakovaným poslechům, Whatever Happens Next a Slowly naopak opíjí svůdnou aurou, která připomene moderní retro elektronické projekty. Dlina volny v dané poloze neujdou srovnání s populární dvojicí Boy Harsher, nejde však o bezhlavou kopírku jako u ukrajinských kolegů Sexual Purity.

Dlina Volny se bohužel nepodařilo Dazed narvat chytlavou podmanivostí necelých 50 minut stopáže. Zejména střed desky je vyplněn nezáživnými záseky, kterým neblaze vévodí Hollywood – coververze druhořadého hitu Madonny. O deset minut méně by muzice prospělo. Dospět k finálním dvoum skladbám, které patří mezi úplné vrcholy desky, dá zabrat, a posluchač tak rychle nabývá tendencí přeskakovat.

Dazed je třeba ocenit za odklon od testovaných východních vod. Krok opačným směrem se vyplácí, svůdný mix post-punku a diska si podmaní nejen nejtemnější kouty gotických klubů, ale i ucho příznivce popové elektroniky. Je jen potřeba více vypilovat songwriting uvnitř nových kontur.