Nedávno jsem v recenzi psal něco ve smyslu, že opravdu dobré dungeon synth album se objeví velmi vzácně, tak jednou do roka. Tak Druadan Forest s Old Sorcery udělali přesně to jedno dobré album, které vřele doporučuju, pokud máte náladu na dungeon synth.
Obě formace mají slušné jméno a velký červený drak na obalu dává tušit pořádnou porci podkladové hudby pro fantasy dobrodružství. Otázka ale zní, dá se to poslouchat i jako plnohodnotná hudba? Samozřejmě Philip Glass ani Brian Eno to není, ale přesto mají minimalistické aranže obou formací nepopiratelné kouzlo. Větší problém je, když musí udělat žánrovou úlitbu a nasadit patetický přednes nebo středověké fanfáry. Tam naráží deska na hranice dané žánrem. Ostatně Druadan Forest je jméno z Pána prstenů a stačí se podívat na zde přítomnou fotku Vechi Vrăjitora, který jest Old Sorcery, a hned je jasné, odkud vítr fouká.
Když se podíváme na splitko detailně, je podle mě o něco lepší Druadan Forest. Ostatně tento projekt už má za sebou více než 20 let existence, byť tři samostatná alba vydal až v posledních pěti letech. První song Forever Wandering Towards the Shadowgate, kterým celé album začíná, je syntezátorový ambient, který postupně mohutní, přidává se silná klávesová melodie a celý epos graduje patetickou deklamací, které ovšem nerozumím. Následuje Statuesque Souls locked in a Glowing Emerald, která nabídne o trošku temnější stránku ambientu a strašidelnou atmosféru vyšperkuje čistá melodie na cembalo (nebo spinet?). Náladu má skladba znamenitou, temnou i poetickou, velkolepost je sice maloučko nabubřelá, ale nic, co bych nemohl přičíst žánrové konvenci a jako takové spolknout.
Následují dvě skladby Old Sorcery. Na rozdíl od Druadan Forest je to projekt aktivní sotva 4 roky, ale stihl taky již tři samostatná alba. Prezentuje se taky dvěma písněmi kolem deseti minut. Materiál Old Sorcery je méně výrazný, víc si hraje s náladou, neklade do popředí melodie a také absentuje patos. Dva songy uplynou, aniž by se výrazně zapsaly do paměti, a jsou opravdu spíš podkresem pro jinou aktivitu.
Udělat split album bylo velmi šťastnou volbou. 40 minut od každé z kapel (nebo mám říkat projektů?) by nepochybně bylo moc, a hodilo by se asi opravdu jen jako podkladová hudba pro fanatické hraní MYFAROGU. Dva songy po cca deseti minutách se ukázaly jako ta správná porce a já jsem určitě album projel minimálně desetkrát, aniž by mě svou monotónností trápilo.
Jasně, deskám s velkým drakem a pompézní středověkou melodií je možné se vysmívat, ale pokud přistoupím na pravidla hry, od dungeon synthu se silným přesahem k ambientu toho moc lepšího ke slyšení letos nebude.
Vložit komentář