Přičinliví prog rockeři DYING PASSION na to, aby představili následovníka kritikou velmi kladně přijatého alba Amplify, potřebovali pouze rok a půl. Stalo se tak na sklonku loňského listopadu a koncepčně pojatý opus Transient znovu snese nejpřísnější hodnotící měřítka, a to nejen ta týkající se domácí produkce. Pětičlennému ansámblu ze šumného Šumperka se během patnácti let na scéně podařilo vypěstovat si skutečně zajímavé vyznění, jež kombinuje těžší metalové ladění s rockovou nesvázaností a atmosféričností. Toto samozřejmě provází i čtrnáct zbrusu nových skladeb, kterým neschází pestrost, napětí a v neposlední řadě i poučné textové poselství.

Společným jmenovatelem předkládaného příběhu je nespoutaný chtíč a z něho pramenící špatná rozhodnutí, dočasná, avšak pomíjivá uspokojení, zahozené šance, strasti a zatracení. Témata nikterak radostná, avšak věčně aktuální. Kapela si s tímto námětem poradila vskutku svérázně a po hudební stránce určitě neprodukuje žádný extrémní psycho depresivní špektákl. Na více než hodinové ploše probíhá především interesantní přehlídka kytarového řemesla, které v sobě nezapře vlivy současných (prog) rockových lídrů, jakými jsou například britští PORCUPINE TREE. Jejich typický odér a pnutí zavání zejména z druhé poloviny nosiče a hlavně pak z finále Different Perspective. Celková sklíčenost skladeb by se dala popsat jako střet Cavanaghovic ANATHEMY se švédskými smutnícími profíky KATATONIA, přičemž ve Vertical Edge se dají seveřané najít i v hutných až doomově se valících šestistrunkách. Vedle klasicky skřípějících kytar (Futile) zde není možné neslyšet soudobou lehkou, svižnou a klávesy nabuzenou melodiku Holanďanů THE GATHERING. Tato živá voda polévá třetí položku Highlight, zatímco se její masivnější podoba otiskla do Collapse Within. Konečně tu je i osvěžující vstup trubky v Intoxicating, který jakoby vypadl z posledních dvou řadovek Ruttenovců.

Nerad bych vyvolat pocit, že DYING PASSION nemají svojí hudební tvář a jenom pytlíkují ovoce z různých stromů, takový dojem jsem z jejich dosavadní tvorby, natož pak recenzovaného kotoučku, vůbec nenabyl. Naopak, výše uvedený výčet inspirací by měl posloužit čtenáři k tomu, aby se mohl lépe zorientovat v tomto prozkoumávaném hudebním teritoriu. Šumperští totiž mají slyšitelně svůj vlastní recept na převážně střednětempá odkrývání hudebních nálad (v případě novinky fatálních) a zručné střídaní jejich odstínů. Album Transient sice pojednává o smutných záležitostech, ale pokud si odmyslíte tento podtext a budete se soustředit pouze na poslech, tak zjistíte, že je to právě hudba, která vás neubíjí, ale nabízí i jistou útěchu. DYING PASSION jsou především rozmanití a mají veškeré předpoklady k tomu, aby připraveného a trpělivého posluchače minimálně vtáhli do děje. Nabízí opravdu mnoho strhujících kytarových momentů, jenž jsou precizně vpasovány do rytmické sekce a oběma se nadmíru daří míchat a stupňovat elektrizující atmosférou. Při výčtu kladů nemohu nezmínit nesmírně efektivní podporu Jana Kylara za bicí soupravou. Jeho mravenčí práci bychom mohli přirovnat ke „skryté“ třešničce na dortu.

Ona naplánovaná ponurost je navíc ideálně vyvažována zpěvem Zuzany Jelínkové a právě ve využití ženského vokálů tkví další rozlišovací znamení formace. Zuzana se jako hlavní průvodkyně zbytečně netlačí do příliš drastických nebo přepjatých průchodů (á la plemeno slavice Bílé). Nicméně i ona umí pořádně rozfoukat v písni oheň, jako např. v hitovkách Collapse Within nebo Vertical Edge, kde sice míří s hlasivkami hodně vysoko, ale ani v těchto polohách na sebe neoblékne pláštík afektovanosti. Proměnlivá intenzita barev jejího příjemného vokálu nechce hudebním podkladům přednostně dominovat, ale pouze dotvářet emoční ozón jednotlivých kompozic, ze kterých potom vyzařuje jak kýžená naléhavost, tak i značná dávka harmonie a uvěřitelnosti. Pokud je vám výše popsaný druh hudby blízký, neváhejte a dejte Transient šanci. DYING PASSION totiž přinesli na trh další poctivou desku (včetně pěkného digipackového balení). Velmi rád bych viděl tuhle kapelu, jak představuje své umění i za hranicemi naší kotliny, potenciál v sobě určitě má a ve spolupráci s Epidemie Records a nadšením Martina Čecha by tohle moje přání nemuselo zůstat pouze v oblasti teorie.

 Článek převzat z webu crazydiamond.cz.