Kapela Elektrický Pán zaútočila před pár lety jako blesk z čistého nebe. Nikdo nechápal, proč tohle vydal Crystal, tedy čistě metalový label. Ovšem jak se později ukázalo, tahle spolupráce vůbec nebyla na škodu, samotný ansábl ve spolupráci s firmou dokázal téměř nemožné, totiž spojil fanoušky zcela odlišných žánrů, což jsem několikrát zažil i na vlastní kůži. Název kapely se skloňoval ve všech pádech a zněl čím dál častěji z úst kohokoli. Po úspěchu debutu všichni očekávali, co bude následovat, kam se kapela pohne či vyvine, ale dost mě překvapily negativní reakce ze strany veškerých mých známých, i takzvaných guruů stylu.
Osobně jsem si na prvotině solidně ulítnul, ale deska se bohužel moc rychle oposlouchá a pak spíše nudí. Nedalo mi to a tak jsem si CD sehnal a jal se sám prozkoumávat, co že je na novince tak špatného, že se setkala s tak velkou nelibostí předchozích nadšenců. A došel jsem k překvapivému závěru: deska je po všech stránkách lepší, než její předchůdce, hudebně se sice vůbec nic nezměnilo, je to pořád ten stejný mix hip hopu, funky, rapu, punku, metalu a především drog :-)

Pokud začnu u obalu, tak to je prostě nedostižný nápad - mapa všech paluší ve ValMezu s fotkami a detailním popisem + samozřejmě řada úchylností a prasáren, jak jsme už z minula zvyklí (potěšilo mě i vyobrazení obalů, které neprošly :-)
Úvod desky obstarává parádní mluvené intro a následuje stejně parádní otvírák, který řadím k nejlepším věcem na desce, navození zhulenecké atmosféry je zcela jedinečné, jinde na desce už tohle nenajdeme! Nemusím snad připomínat, že EM jsou mistři ve frázování všelijakých pičovin a blábolů a v úvodním songu se dočkéme jakési retrospektivy do drogového světa těchto mafiánů. Máme štěstí a tak i následující vál Z.H.O.R. patří k těm nej na desce - super refrén a důmyslné bicí. Čtverka V neděli se nedělá je jedna z těch rockovějších a rychlejších věcí, ve které se dozvíte, že "...v neděli děli dělá jen kurva" :-). To Štrauz je další ze zhuleneckých výplodů, aneb jak vypadá hádka mezi kapybarou a taka mungou. Lezba má chytlavý refrén a dost věřím, že takovýhle ženský fakt existují... Emoeresháčkemé je fakt haluzoidní vál hlavně po textové stránce - tohle muselo být fakt akutní delirium, větší bláboly jsem dlouho neslyšel :-). Raději to zkrátím…
Přijde mi, že jak deska plyne, tak ji dochází šťáva, ale možná se mi to zdá, každopádně se mi moc nelibí ty rychlejší kytarové věci. Perfektní však je závěrečný bonus song Hrubý styl remix, který, jak sám název napovídá, je mixem toho nejlepšího z minulé desky!!! Dle mě je deska vyzrálejší než její předchůdce, ale to je otázkou vkusu, já zde vidím posun a to je dle mě důležité! Jak to vidí ostatní, mi může být celkem jedno, ne? Ne, ale vím s kým mluvím, že? :-)))

19 / 44:28