Entropia mě zaujali už zhruba před dvěma třemi lety svým debutem věnovaným světoznámým historickým postavám lidské historie. Tito mladí Poláci albem Vesper poukázali na v sobě ukrytý talent, který si však řekl o slovo až v roce 2016, ve kterém pod labelem Arachnophobia Records vyšel materiál pojmenovaný Ufonaut. Entropia se už na svém prvním velkém albu prezentovali tak, jak by chtěli v budoucnu znít a na čem by chtěli stavět svoje základy. Post black metal ponořený do sludge bláta, v němž naleznete jen zmar a šeď. I přes ně vám však, aby jste se úplně neutopili v beznaději, Poláci dovolí se místy nadechnout a opláchnou vás čistou vodou blackmetalové vzdušnosti, aby vám však ke kotníku přivázali kámen. To abyste se z šedivé hmoty nedostali úplně zpět. Nechci však říci, že by polští postmetalisté působili nějak depresivně, ale hmatatelná bahnitá syrovost tu udělala opravdu svoje a nic veselého vás při poslechu debutového materiálu nečekalo a nečeká. A totéž se dá říci o desce druhé, proto tyto charakteristiky zmiňuji.

Už podle názvu i coveru nového alba je zřejmé, že Entropia se - minimálně myšlenkově - přesouvají do zcela odlišných, “bláznivějších” sfér. Při brázdění Ufonautem sice budete klasicky pociťovat syrovost, chlad, temnotu, ale spatříte tu i barevné anomálie, spoustu hvězd a nepochopitelných jevů klestících vám cestu v plavení se na vlnách avantgardy, jelikož v jednotlivých písních budete zcela pohlceni odlišným vesmírem “klasických” odnoží metalu. A i když Ufonaut navazuje přesně tam, kde jeho mladší brácha Vesper skončil, v jeho vesmíru se odehrává něco tak úchvatného, že vás zasáhne velký, epický třesk trhající na cáry i tu nejčernější černotu.

Už Fractal posluchače doslova vcucne jako černá díra a posléze ho zasype sprškou syrových kytarových paprsků, které jsou pronásledovány experimentálně znějícími “UFO” samply, které tuto sludgemetalovou hutnost a těžkotonážní syrovost protkávají. Skřek a řev je zde mírně utlačován a srovnán s metalovým podkladem, ale společně tvoří hutnou neprostupnou stěnu, nemilosrdně svoji masivností drtící vše pod sebou. Snad až měnící realitu. Pod tím vším vyhrožuje bublající baskytara, která vrní jako odporný ufoun chtějící se s vámi mazlit, jenže nahání spíše pocity nejistoty. Kapitolou samou pro sebe jsou bicí, které zde obsadily posty těch nejvýraznějších pasáží, jež se vám okamžitě vštípí do paměti. Ve dvojce Samsara udeří paličky nejtvrději a v úderných rytmech zhruba v půlce skladby vzniká opravdu dusivá atmosféra; technika tlučmistra L místy vzbuzuje údiv, kór když se, podle vzhledu, jedná o úplného mlaďase. Podobných pasáží zde ale naleznete více. Líbí se mi, že se na Ufonaut bicí party spolu s baskytarou často stávají dominantními nástroji, ne pouhou rytmickou sekcí skladeb, a tak tu máme nahrávku, která nesází jen na typické aspekty kytar a vokálu, jež pohánějí běžné smečky vpřed.

Výše jsem zmínil sludge syrovost a podivuhodné samply. Kde ale nasadit sludge dusivost, kde se hodí blackmetalové větrání, kam umístit avantgardní signály šílených klávesových komunikací? Entropia si s tímto v kompozicích hravě poradili. Vše je tu tak hladce plynoucí, až by si jeden řekl, že ty žánry k sobě opravdu patří. Vlastně až po mnoha posleších jsem si uvědomil, jak se tu pasáže stylově míchají, přičemž ne všechny aranže vypluly nad metalový povrch okamžitě. Posluchač má co objevovat, přesto bych neřekl, že se jedná o materiál náročný na poslech. Mnoho pasáží je chytlavých, a to i přes vyšperkovanou techničnost a citlivě inteligentní aranže. Entropia prostě nic nepřehání, hrají střízlivě a snaží se posluchači odhalit své karty, jen ne zcela hned a prvoplánově.

Album Ufonaut patří mezi to nejlepší, co se za poslední roky na alternativně post/blackmetalové scéně urodilo, přesto se Entropia nedostává pozornosti, jakou si zaslouží. Po zhruba roční společnosti s Ufonaut nahlížím na mladíky jako na nadějné talenty, kteří ještě ukáží, že mají právo být v budoucnu uznávanou kapelou. Překvapuje mě dospělost skladeb, které většina kapel docílí až po letech, Entropia ji však vykazují se samozřejmostí. Blackmetalové exploze jsou pohlcovány sludge nicotou v tak přirozené a vyvážené formě, že si člověk často neuvědomuje, co právě poslouchá, a za to patří Entropii body navíc.

Chcete přirovnání? Entropia by mohli být sourozencem takových Downfall of Gaya.