Exhorder. Jedna z mnoha thrashových mlátiček, které se v metalovém dávnověku nepodařilo rozbít zdi undergroundu a prorazit do širšího povědomí. I když kapela byla aktivní hlavně do roku 1994, od té doby proběhlo několik pokusů o reunion, který však nikdy neměl delšího trvání. Další a teď už úspěšný pokus skupina podnikla v době, kdy vůdčí dvojce Thomas – LaBella táhlo na padesátku. Ano, teď je ten správný čas na nalezení ztracené formy a nahrání třetí desky. 27 let po vydání The Law.

O Exhorder se traduje, že inspirovali Panteru ke změně žánru na přelomu 80. a 90. let, ale sami zůstali v jejím stínu. Je to zavádějící. Slaughter in the Vatican je totiž thrashová řezničina jako řemen, slayerovská mlátička ne nepodobná například Demolition Hammer. Ano, tu a tam se objeví nějaké ty groove patterny, ale spíš jako doplnění než jako nosný prvek. Větší spojitost je zřejmá u vokálu, která praští přes uši ihned. Anselmo se nepokrytě inspiroval uřvaným HC přednesem Kyla Thomase, ale hudebně se Pantera začala ubírat jiným směrem… Co přišlo později, všichni víme.

Rok 2019. Polovina členů Pantery nežije, Anselmo si užívá svých všemožných projektů a Exhorder zažívají studiové zmrtvýchvstání. Z původní sestavy zůstal Thomas a zztopovský fousáč LaBella, které doplňují tři ostřílení hoši  - tak třeba basák Jason Viebrooks, věkem vrstevník, nahrál v polovině 90. let dvě desky Lombardových Grip Inc., bicmen Sasha Horn hrál v obnovených Forbidden nebo Novembers Doom a druhý sekerník Marzi Montazeri hrál třeba s Anselmem v jeho Illegals. Uteklo hodně let, Exhorder se s novou sestavou ovšem nevracejí do 80. let, ba naopak. LaBella o nahraném materiálu tvrdí, že inspirací se za těch uplynulých více než dvacet let objevilo mnoho. Mourn the Southern Skies je ve výsledku deska barevná, která – i když je hlavně (thrash)metalová – nabízí mnoho dílčích poloh, které jsou pro Exhorder úplně nové. Došlo však i na provětrávání šuplíků, část riffů je staršího data, nicméně to ve finále není poznat.

Údernější otvírák si Exhorder mohli vybrat jen stěží. Rychlá jízda připomínající Testament, to je první věc My Time. Zhuštěná esence vlasatého metalu druhé poloviny 80. let – nasranost a individualistický odpor vůči řádu i autoritám, což je poznat na textu i videoklipu k této skladbě. Podobně agresivních kusů už na desce tolik nenajdete, jen čtvrtou Beware the Wolf a předposlední HC/punkovou vypalovačku Ripping Flesh, která však vůbec není nová. Exhorder ji oprášili z prvního dema Get Rude z roku 1986. Zbytek desky se nese ve středním nebo pomalém tempu a kapela v nich zní opravdu „masivně“. Některé kusy znějí jako thrashmetalová (kytarově nadrbanější) verze Pantery, kde nechybí jižanský louisianský feeling a tah na bránu – slyš například Asunder s kytarovým sólovým dvojbojem Montazeriho a LaBelly nebo Hallowed Sound se sborově vyřvávaným refrénem. Takhle nějak by mohlo znít The Law, kdyby se produkčně povedlo a skupina si na něm více vyjasnila, co chce hrát. Další rovinu tvoří písně silně inspirované sludge/stoner v duchu Down, Corrosion of Conformity nebo Crowbar/Kingdom of Sorrow (All She Wrote) nebo jejich předchůdci, mistry silných a jednoduchých riffů Black Sabbath (však si taky Exhorder na The Law střihli jejich Into the Void). V těchto pomalých zádumčivých náladách zní kapela až epicky, sedmiminutová Yesterday’s Bones graduje dvouminutovým kytarovým sólem staré školy s famózní kompozicí, která překvapivě vyústí do poklidné akustické vybrnkávačky. Fantastická skladba, kterou by od Exhorder dříve čekal asi jen málokdo.

Desku kromě kytarové dvojice neúprosně táhne Thomas, kterému očividně prospělo pěvecké angažmá v Trouble. Dal vale dřívějšímu agresivnímu štěkotu a mnohem více než dříve zpívá v podobném duchu, jako to předvádí Anselmo v Down. Ve skupině dostal zasloužený prostor a zejména pomalé věci jako už zmíněná Yesterday’s Bones, The Arms Of Man s ústředním pískacím darrellovským riffem nebo finální titulní balada jsou mu vokálně šité na míru.

Mourn the Southern Skies je pocta tradičnímu metalu, tak jak to třeba na své návratové desce Omega Wave předvedli Forbidden. Exhorder dospěli, s deskou přišli ve správný čas a ukázali, že na návrat do formy není nikdy pozdě. Ani po 27 letech.