Poklidný pracovní odpoledne, jen letmo zkouknu email, helemese newsletter od Charlieho Lookera. KURVA KURVA KURVA! Překvapivý vydání novinky od Extra Life, která koncepčně navazuje na kultovní Secular Works vydaný před víc jak 10 lety – tak tohle Looker kutil pod pokličkou poslední rok, když bylo podezřelý ticho po pěšině. A protože na první Secular Works bezvýhradně přísahám, okamžitě kupuju, zaklapávám počítač, žhavím bedny a otvírám pivo. Po cca padesáti minutách se probudím z tranzu, poprvý se napiju (už trochu zvětralýho, ale to já rád) piva, a pozvolna nechám odeznít husinu.

Extra Life totiž navazují, navzdory obměny v sestavě (mimojiné přibrali Drivera z Kayo Dot), víceméně tam, kde první Secular Works skončily, s lehkými přesahy k následující desce Made Flesh. To znamená tam, kde slyšíš racionální myšlení růst z náboženskejch základů a tajuplnejch mýtů, kde se na matematicky přesně vypočítaným půdorysu míchaj barokní kudrlinky se středověkou pobožností. A i po těch letech to pořád mají v ruce, rukopis se pozná už od prvního tónu.

Hned první What is Carved začíná tvrdým, hutným rytmizováním. K němu se po chvilce přidává krásně dramaticky klenutej vokál Lookera, ten člověk má v hrdle zlato. Housličky, kytárka, kudrlinky, postupně se to celý zamotává, takovej barokně košatej labyrint plnej úzkejch chodbiček. Už začínáš mít pocit, že se ztrácíš, když se navíc celej labyrint začne pomalu otáčet kolem svý osy, směr se ztrácí, hlava se točí, hluk se stupňuje, jen aby to nakonec rozčísly strohý basový kila a křehká vokální linka.

Druhá Coming Apart sází na to, co umí Extra Life jako málokdo jinej. Přechody mezi hravým přemejšlením a dramatickou katarzí jsou dotažený k dokonalosti, tady netlačí žádnej šev, nečouhá ani nitka navíc. V mžiku oka se dostaneš z delikátních brnkaček k bombastickejm výbuchům emocí, aniž by si měl pocit nějaký uspěchanosti nebo nesourodosti. Celý se to nese v krásně zatěžkaný, tajuplný atmosféře, která nechává prostor pro fantazii spíš než pro přímočarou interpretaci, dost možná moje nejoblíbenější věc z celý desky.

Ale možná taky ne, protože hned následující The Play of Tooth and Claw je strašně chytlavá záležitost, takovej nadejchanej barokní popík plnej krásnejch kudrlinek, který zahřejou u srdíčka (pro znalce Made Flesh - takovej duchovní nástupce Black Hoodie). Asi největší husina z celý desky, popravdě kdyby Extra Life nahráli kompletně popovou desku, tak bych jim stejně zobal z ruky. Tady se sluší poznamenat, že ačkoliv jsou Secular Works na poslech často hutnou, mnohoznačnou záležitostí, nikdy neztrácej určitou lehkonohou hravost. Kdyby někdo zmínil třeba povídky od Borgese, nebyl by v rámci tvůrčího přístupu daleko.

Ale tady už to zarazím, celkovej obrázek už máš a mě začínaj bolet prsty z klávesnice. Na kritický šťourání tentokrát kašlu, tohle je srdcovka, u který nemůžu jinak než za plno. Už dlouhou dobu jsem neslyšel něco takhle blízko hudební dokonalosti.