Chicago je na noise rock bohatý. Ať už jde o těžkou váhu v ranku chlupatejch riffovaček Shellac, pionýry melodičtějších experimentů Cheer Accident, nebo sklepní, nebezpečný věci jako Coughs (sic už rozpadlí, ale se spoustou navazujících projektů - doporučuju minimálně vynikající novinku od Hide), od všeho se něco najde.  Na jednu stranu spoustu inspiračních zdrojů a prošlapanejch cestiček, na druhou stranu už nezbejvá moc neprozkoumanejch zákoutí.

FACS si ale svoje místo na slunci, nebo spíš v polorozpadlý, zaprášený fabrice, našli. Už na předchozí desce Void Moments byla jejich pošmourná, strohá směs artrockovejch vyhrávek, odtažitý industriální atmosféry a notný dávky hluku rozpoznatelná po pár tónech. Novinka Present Tense tenhle recept nijak výrazně nemění, spíš ho piluje k dokonalosti.

Je to jak soundtrack k dokumentu o zpustlým regionu, kterej býval montovnou republiky, ale dneska už je těžiště ekonomiky jinde a většina fabrik chátrá. Tep industriální produkce zpomalil, z prosperity zbyly hlavně opuštěný tovární haly a kupy objemnýho odpadu, který z krajiny trčej jako ostatky obrovský bestie. V místním 24/7 baru se mísej nostalgický vzpomínky (příjemná, melancholická melodika ve Strawberry Cough), sólo koukání do piva (Alone Without je dost neutěšená věc) a bobtnající vztek (třeba postupně rostoucí otvírák XOUT). A to je přesně ten bar, kam FACS patřej, ideálně v lehce surreálným prostředí před červenou záclonou.

Kdybych nezmínil, že tahle atmosféra do značný části závisí na výtečným zvuku, tak bych musel rovnou do kouta odříkat několik otčenášků. Hned od prvních tónů potěší masivní zvuk basy, která místo bublání někde v pozadí často obstarává nosný motivy – počítám, že naživo by z toho mohl slušně brnět hrudní koš. Z kytarovejch vyhrávek jde cejtit chladnej kov snad až na jazyku, klávesy přidávaj abstraktní ruchy a šumy, vokál zastřený emoce a bicí potřebnou údernost. Tady fakt není co vytknout.