FUNERAL HARVEST - Redemptio

recenze
Dantez
Hodnocení:
6.2

Další z řady novodobých trondheimských spolků, který na debutu vysekává průměr.

Funeral HarvestPočátek Funeral Harvest se datuje k roku 2016, ve kterém se kapela převážně profilovala jako projekt Lorda Nathase z norského Trondheimu. Už jen lokalita vyvolala o tvorbu tělesa zájem – prahnutí po špinavém materiálu Mare, Kaosritual nebo Celestial Bloodshed zůstává totiž dodnes neukojeno. Každý zářez, který se pyšní jakoukoli nuancí „Nidrosian“ spřízněnosti se proto sleduje s pádnou pozorností.

Po roce existence se Funeral Harvest ozvali s limitovanou demopáskou Bunker Ritual Rehearsal, které domněnky o následování trondheimského mustru potvrdily. Čtyři skladby se honosí silnými, zlověstnými riffy a přímo úměrně maniakálními vokálními projevy. Načernalou auru projektu stvrdilo několik málo živých záznamů a fotek, na kterých si Lord Nathas v rudočerné kápi zavdává z krvavého kalichu. Navazující, o poznání promyšlenější singl Ostende Nobis, Domine Sathanas, Potentiam Tuam rovněž zachoval obskurní temnotu. Až následující stejnojmenné EP se ze špinavého standardu vymanilo: obsah převážně tvoří skladby slyšené na prvním demu, krátká nahrávka je ale aktualizuje pomocí produkční péče, která rdousí prapůvodní esenci.

Debut v trendu čistší produkce pokračuje, navíc pracuje s vyšším stupněm kompoziční sofistikace, rovněž se nebrání hned několika pokynutí kapelám, které buďto členy inspirovaly nebo se na aktivitě skupin přímo podíleli. Ozvěny známého však přicházejí až později – po chorálovém intru se posluchači dostává Fire Sermon, který jízlivým riffem připomene obskurní začátky. Kytarovou špinavost náhle naruší zbytečně sterilní zvuk bicích. Produkční přešlapy ovšem nekrotí satanskou divokost.

Kvality Redemptio daleko více sráží zmíněné opisy odjinud. Principum Et Finis sprostě vykrádá Fides Inversa, kde Nathas drhne basu, Womb of Snakes poté okatě staví na motivech Watain z éry Lawless Darkness. Desce rovněž nepřidává ani bakelitová mezihra Soli Ego Gloria, která sahá až k mainstreamověším melodickým black metalům.

Ze skladatelské perspektivy lze v Redemptio vidět značný posun, daný vývoj je však na úkor atmosféry z prvopočátků. Vrcholnou oběť hromada aktualizací nevykupuje. Pocit, že člověk poslouchá něco, co by poslouchat neměl, deskou probíjí jen občas a poměrně slabě. Debut se tak kýženou temnotou ožene jen párkrát. Zbytek neuráží, zároveň se však příliš nevymaňuje ze sfér soudobé blackmetalové zaměnitelnosti.

Vložit komentář

SS-18 - 14.12.22 13:40:19
FYI, tohle nema s "nidrosian" kapelama nic spolecnyho
AddSatan - 14.12.22 10:08:44
brutusáček: sever asi úplně ne, Trondheim asi jo, mj. je tam zjevně nouze o bubeníky - unavený, kulhavý, rozjetý, místy se s tím vyloženě trápí, tu těžkopádnost tady umocňuje i nazvučení virblu (kopáky kopou, ale...) dej si radši Theriomorph, Tampere dává celýmu slavnýmu Nidrosianu za posledních 10 let na prdel (a bubenicky asi bez časovýho omezení?), kéž by Pakkanen nabubnoval příští Dark Sonority nebo Mare (jestli někdy budou) riffy v lepším případě "neurazí nenadchnou", ani nasranost / atmosféra nic moc, snad si i radši pustím pro zasmání Archgoat, než tohle nebo Ritual Death :) (nevěřil bych, že to napíšu :) )
vanena - 13.12.22 22:09:37
Nikoli, esa jsou stále hluboko v rukávech, budou vytažena až v pravou chvíli!
brutusáček - 13.12.22 21:17:45
Další zklamání, dle recenzentů, znamená to že sever je tímto směrem vyčerpán? Diskutujme.
mIZZY - 13.12.22 11:49:08
Mně to blbý nepřijde. Pravda, že originalita nula, výjimečný to taky není, ale nasraný a nasypaný to je slušně. Svým způsobem mě to baví více než řadovky OTOH, Beyond Man, Darvazy a dalších podobných kapel. Spíše mi trochu vadí to zbytečný střídání více vokálů mezi skladbama, ten Wraath je tady docela zbytečnej. Taky vole nemusí být úplně v každý kapele.

Zkus tohle