Blackmetalová scéna skrývá mnohá tajemství, a že kapela působí na scéně od roku 91, ještě neznamená, že je legendární. V mnoha případech to spíš znamená, že nikdy neprokázala žádnou průraznou kvalitu. Jestli jsou Funeral Winds legendy, to neumím posoudit, pravda je, že kvalitou mě ve své dlouhé historii nikdy neoslovili. V rámci holandské blackové scény jde každopádně o nejdéle fungující skupinu, i když momentálně operují z České republiky. Tak jako tak, nebýt toho, že Hellchrist Xul, jak se jmenuje jediný stálý člen Funeral Winds, vydal poslední album u Avantgarde Music, těžko bych na ně v zákoutích bandcampu narazil. A byla by to obrovská škoda, protože Essence je masakr. Z alba odkapává černé mazlavé zlo. Takže i když se jedná o už dvanáctou nahrávku a páté regulérní album Funeral Winds a kapelou prošla pěkná řádka muzikantů, kteří jí dávno dali vale, není pozdě si ji představit.

Co jsem tak proklikal historií kapely, nachází se právě teď, po třiceti letech, na tvůrčím vrcholu, haha. Předchozí alba totiž opravdu nemohu doporučit, ale proklatě nízké očekávání o aktuálním albu naštěstí neříká nic. To už víc o něm prozradí obal – nepřipomíná vám něco?

První song Towards the Glorious Triumph of Satans Empire (ten název!) jen tak zlehka zabrnká na černou strunu, i když samozřejmě ukáže jasné žánrové vyhranění. Druhá Of Black Tongues and Sulphuric Breath pokračuje v pomalém rozehřívání a přiznám se, že když se ozval tupa rytmus, koketoval jsem s myšlenou rovnou veškerý poslechy a recenzování utnout. Jenže pak to začalo. Třetí trek The Liberating Rays of Death razantně přihodil pod kotel, rozjel se a lapnul mě nečekaně pod krkem. A pak další přitlačil, a pak další přitlačil. A PAK DALŠÍ PŘITLAČIL. Na konci alba (skladby The Bowls of Wrath and Ancient Hate a hlavně Worm God) se jede takovej masakr, že poslední leta mě takhle z první a naprosto nečekaně rozbombardovali snad jenom Nyogthaeblisz.

Funeral Winds jsou čiročirý black metal, a je jasné, že nikdo jiný než dvojctihodní Katharsis jim zpoza ramene nekouká. Klíčové pro úspěch tohoto alba jsou dvě složky. Absolutně nenávistný vokál a perfektní zvuk, do kterého se hodí i ty nejprovařenější skladatelské postupy, které jsme v black metalu slyšeli možná tisíckrát. Ať je to punkový rytmus Darkthrone, pomalá nenávist Funeral Mist nebo řezavé kytary, tady se nikdo nesnaží znovu vynalézt kolo. Otázku, jestli vynikající album musí nutně být progresivní a novátorské, mám vyřešenou. Nemusí. Svěžest a precizní exekuce žánrové dokonalosti přineslo esenci zla. Takovou „radost“ mám při poslechu alb, jako jsou Joined in Darkness od Demoncy, The Three Transccendtial Keys od Throne of Katharsis anebo cokoli od Katharsis.

Suma sumárum, excelentní zlej black metal. Snad by se song s pořadovým číslem dva dal vypustit, aby do sebe všechno lépe zapadlo, ale to už jsem trochu hnidopich. Výborná deska.