Grave Pleasures × Beastmilk? Podivná hádanka, se kterou překřtěná kapela zápolí od prvního alba vydaného pod novým jménem. Dreamcrash se vyznačuje úsilím o odštěpení, uzavření jedné kapitoly a započetí druhé v poněkud jiných odstínech. Od reverbem zahaleného post-punku se přechází k čistší, nabitější a tanečnější žánrové desce. Přílišné úsilí o změnu však skladby okrádá o charisma. Dreamcrash tak působí jako dosud nejsterilnější počin kapely.

S následující Motherblood přišlo jisté uvědomění. Kapele se zde daří zčásti opětovně uchopit esenci Climax od Beastmilk. Hudba si drží atmosféru, přidává pouze na gothic/deathrockových aranžích a produkčních kvalitách. Výsledkem je konzistentní materiál, kde se charakteristický chlad setkává s tepavou hitovostí. Funkčnost utvrzují i živá vystoupení, kde novější tracky obstávají po boku ověřených věcí z katalogu zaniklé první podoby.

Plagueboys snahu o naváznost k Beastmilk rovněž nezapře, stejnou měrou však přijímá formu z Motherblood, což stvzuje singl Society of Spectres. Jedna z dosud nejsvižnějších vypalovaček ukazuje, že Grave Pleasures s úderností nekončí, náboj pecek jako Infatuation Overkill nebo Joy Through Death evidentně nebyl jednorázovou záležitostí, stejně tak ale nejde o jedinou tvář kapely. Větší část desky se noří do rozvážnějších poloh, mnohé ze skladeb se přitom dokáží dotýkat prapůvodního feelingu – When the Shooting's Done nebo Imminent Collapse by bez problému zafungovaly i na nejvíce ceněné Climax.

Deska se i přes práci uvnitř dvou dynamických protipólů ve většině případů netříští: údernou i atmosféričtější polohu totiž obestírá specifická aura z post-punkového chladu a palčivějšího death rocku. Ucelenost nabourávají jen momenty, ve kterých se Grave Pleasures pokouší vyznít neotřele. Potutelná dikce ve slokách High on Annihilation se míjí účinkem stejně jako veselejší vokální vyznění na Tears on the Camera Lens.

Tvůrčích přešlapů ale Plagueboys nabídne málo. Po většinu stopáže se Grave Pleasures profilují jako svébytná kapela – těleso pracující v souladu jasných žánrových pravidel, kterými se ovšem nenechává svazovat. A právě v tomto ohledu novinka uspívá nejvíce: Grave Pleasures zde v první řadě nezní jen jako další post-punk s gotickými náběhy, ale jako Grave Pleasures s integrovaným stínem z Beastmilk.