Heáfodbán je kapela z Kalifornie (momentálně z Los Angeles), jejíž páteř tvoří jedna osoba (k tomu viz níže), ke které se přidali na aktuální nahrávce dvě nové tváře. Odkazy na dvě předchozí dema proto pomiňme jako nedůležité a pokud budete dosavadní diskografii kapely ignorovat úplně, žádnou chybu neuděláte a o nic podstatného se tím nepřipravíte. Ostatně Heáfodbán ani na novince nepřichází s ničím převratným. Jde o raw black a war metal, který se ale přehnaně nedrží svých vzorů za ruku. Proto mě zaujal natolik, abych se o zážitek z poslechu podělil.

Od prvních minut je jasné, že jde především o tlak, pořádně naštvaný Papinův hrnec, kde se míchají jednoduché, ale kupodivu velice efektivní riffy, hodně zkreslený zvuk, rachot bicích – živých, konečně žádný automat a k tomu řev a kvílení. Vše maximálně syrové a působící upřímně. Překvapivě důležitou roli hrají píšťalky, které zastupují v tvorbě kapely dříve důležitější a stále ještě neopominutelný folkový vliv. Tvoří specifickou atmosféru, která překračuje úzké žánrové vymezení a připomene třeba Blue Humming Bird on the Left (byť ti jsou technicky samozřejmě jinde). Zmiňovaný lehký folk/etno nádech připomene v kombinaci s raw blackcem určitě i nativně-americkou raw scénu (Yohualli, Arizmenda a spol).

Běsnění a syrový zvuk zvládneme poslouchat právě třicet minut, pro daný žánr a materiál je to tak akorát, a když se Heáfodbán ve folkovém outru rozloučí, dá se říct, že tak činí v ten nejlepší možný moment. Zvukového pekla jsme si v pěti písničkách užili tak akorát.

Co mě ale k této nahrávce původně přitáhlo, bylo něco trochu jiného než hudba samotná. Kombinace „pouze DIY kazety“, warpaint, keltské kříže, černobílé macho fotky… ‚Stop! Nyní již máte dostatek indicií!‘ chce se křičet – ale je to trochu jinak, než byste čekali.

Northern Doom Records je vydavatelství, které z Kalifornie přináší novou podobu, chtělo by se říct „remix“ starých indicií. Runy, esesácká estetika, a k tomu srpy a kladiva. Antimodernismus a k tomu socialismus? Já si představuju radikalizovaného Zdeňka Škromacha.

Krom dvou předchozích dem Heáfodbán vydali ještě kazety DJ Count Olkotha (což si myslím je osoba za vydavatelstvím, za Heáfodbán a zároveň DJ hrabě v jedné osobě) a Summer Remix 21 (což radši nebudu komentovat vůbec). Je to prostě poklad pro komickou těžbu. Ale návštěvu kabinetu kuriozit jménem Northern Doom ukončím. I bez tohoto humorného podtextu stojí totiž Heáfodbán za pozornost. Jejich pojetí war metalu mě baví o poznání víc než drtivá většina derivátů Blasphemy a Revenge.