Jejich debut Meridian patřil mezi vůbec nejočekávanější alba od Pelagic Records. Není se čemu divit, „větve rodokmenu” Hippotraktor sahají až ke ctěným Psychonaut, deathcorovým Before He Shot Her a noise rockem políbených L’itch. Hudebníci ze zmíněných kapel navíc hráli s Psychonaut coby živí hráči. Hippotraktor je tedy logickým vyústěním spolupráce a přátelství mezi všemi zúčastněnými.

Belgičané se nezjevili na scéně s prázdnýma rukama. Mají za sebou vydání EPčka P'eau v roce 2018, které jsem však neslyšel, tudíž dnes srovnávat nebudu. Sice nevím, jak zní ta opravdová prvotina Hippotraktor, ale zase vím tohle. Meridian uspělo tam, kde selhaly přílišné ambice The Ocean s jejich evoluční slepou uličkou Phanerozoic II: Mesozoic | Cenozoic.

Skladba Manifest of Mountain byla skvělou volbou pro první singl, neboť představuje Hippotraktor v celém jejich vyjadřovacím spektru. Moderně nepravidelná rytmická sekce, atmo-kytarový gejzír, prolínání čistých vypjatých zpěvů s hardcorovým řevem a šamanský rituál, který sugestivním rytmem navíjí lapenou mysl. 

V Sons of Amesha se karta obrací a Hippotraktor nastavují svou čistě progresivní tvář. Psychedelické kytarové sólování, hravá rytmická kytara a intelektuální bicí společně s nápěvy možná až drze připomínají Opeth. Jejich otisk totiž žije na Meridian v harmoniích, melodiích i zvucích.

Junctura zase riffováním a řevem míří ze Švédska do prestižní francouzské progresivní školy Gojira. Při troše snahy pak můžeme odhalit v kompozicích náznaky Mastodon či Neurosis.

Meridian je zvukem deska tvrdá jako žula. Možná se to napoprvé nezdá, její studenost však staví před posluchače pavučinu zdí jako tu na artworku. Hippotraktor podle svých slov hovoří o hudbě mimo pojmy teorie, jako je tón a forma. Malují s pomocí zvuků obraz a živí fantazii, v čemž jsou mistry. Tyto šedivé stěny lze strhnout, nad příliš patrnými vlivy slavnějších kapel přimhouřit oči, a užít si mistrovské hráčství s paletou zvukových barev probouzejících sny i v bdělém stavu. Umění totiž definujeme tím, že jej posloucháme, čteme, nebo se na něj díváme.

Když se žánrová konstelace na Meridian v určitý moment sejde, mohutná vichřice riffů a kaskádovitých bicích stejně každou, byť i pochybovačnou myšlenku rozfouká. Alespoň u mě to tak je.