O jednočlenných projektech jsem se tu už něco napsal, ale snažil jsem se vždy vybírat ty zajímavější, když už ne ty nejkvalitnější. Úspěch se dostavil jen tu a tam. Nicméně takový průser, jako dnes, to ještě nikdy nebyl.

Ano, pasr, který si říká Hulder nahrál prostě po všech stránkách špatnou desku. Nemá smysl snažit se překvapit nějakou pointou, provalím to hned zpočátku. Na Hulder není zajímavého nic, překvapit snad může jen to, že takovou desku někdo vydá na fyzickém nosiči, čímž mě Iron Bonehead (!) skutečně dokonale zaskočili. Pravda, už ten obal ledasco naznačí. Přesně stejný nevkus, kterým se vyznačuje, je charakteristický i pro hudbu.

Nemá cenu se v tom zbytečně šťárat, je tam nějaký ten riff, nějaká ta mezihra, o které si nejsem jistý, jestli má uklidňovat, nebo naopak zneklidňovat. Jsou tu nějaké pokusy o sypačky, ale zcela impotentní. Klávesové linky jsou naivní, kytary bezzubé, bicí mizerně naklikané. Těch cirka 5 poslechů, které jsem Hulderu věnoval, byla naprostá ztráta času a určitě se k nim už nikdy nevrátím.

Víc než u jiných projektů u Hulder platí, že tam, kde regulérní kapela začíná, tj. u individuálních schopností, je jejich limit. Nemyslím si, že by autor Marz Riesterer byl obzvlášť příšerný hudebník. Možná kdyby ho podpořil kolega za bicími, společně vyházeli plytké a nezajímavé motivy, zaměřili se na těch několik zajímavých míst a navzájem se hrou inspirovali, mohlo to dopadnout lépe. Takhle musím říct, že Hulder je to nejhorší, co jsem letos slyšel.