Chlapci ze Švédska teda jedou, to se musí nechat. Nová deska by mohla být pro někoho znamením
stagnace, vyčpělosti či rovnou sebevykrádáním nebo opakováním. Takže těm, kteří si to myslí, zřejmě nebudou určeny následující řádky.
Hned ze začátku poznamenám, že znám veškeré nahrávky In Flames a to včetně mini CDs a různých bootlegů (poslední mám z února 2004 a musím říct, že nemá chybu!!!). Je pravda, že některé postupy jakobych už někde slyšel, ale nebral bych to jako směrodatnou věc. Koneckonců – poslední nahrávka kolegů ze Soilwork – taky nepřekvapila a mluvilo se o vykrádání, přílišné podobnosti s předchozí deskou a podobných věcech. Myslím, že nemá smysl nad tím debatovat nebo to nějak rozebírat.
Tedy, podle mého, natočili plamínky nadprůměrnou desku, která sice nepatří k těm nejsilnějším v jejich diskografii, ale má spoustu zajímavých chvilek, o které se budu snažit s vámi podělit.
F(r)iend – šok. Oproti minulým otvírákům z předešlých desek o poznání větší nášup, pro některé náznak stagnace. Myslím, že jako start aktuální nahrávky ideální.
The Quiet Place – první singl a video z desky. Výborný, různorodý vokál Anderse Fridena, výrazný kytarový motiv, kvalitní samply = jasná IF hitovka.
Dead Alone – našláplá věcička, kterou si určitě kluci s chutí zahrají naživo. Prostřední mezihra jakoby vypadla (nebo zbyla?:o) z dob Jester Race.
Touch of Red – střední, valivé tempo a chytlavý refrén. Vcelku normální záležitost, na kterou jsme u IF zvyklí. Opět mezihra, u které jsem začal přemýšlet, jestli kluci nevybírají zbytky z dob minulých. I přes to všechno, působivé a příjemné.
Like You Better Dead – totéž jako u předešlého kousku, snad jen s tím rozdílem, že se nekoná ona mezihra.
My Sweet Shadow – pro mě vrchol desky!!!! Zabíjející ústřední motiv (klávesy a kytary) a opět výborná práce s hlasem. Refrén nemá chybu!!! Prostě, In Flames model 2004!!! Spolu s Quiet Place jasné hitovky a výborně odvedená práce.
Evil in a Closet – pomalý song. Asi jediné opravdové zvolnění na desce s neotřelou atmosférou a nádherným kytarovým sólem.
In Search for I – náklep ala starší rychlovky, ale v modernějším provedení. Zabijácké riffy a dobrá práce bubeníka.
Borders and Shading – opět trošičku zvolnění, ne nepodobné Like You Better Dead.
Superhero of the Computer Rage – slabota. V tomto songu bych viděl malý náznak stagnace, jelikož se tu nic neděje a neslyšíme nic, co by jsme už dřív neslyšeli. Nemastný, neslaný vál – čili vata.
Dial 595–Escape – a to je jiné kafíčko!!! Hned je veseleji! Zajímavá práce samplů (v podkladech), ale i tak by si tento štych zasloužil působivější a propracovanější refrén.
Bottled – zvolnění do táhlého, středního tempa. Sám bych přivítal lepší a nápaditější zakončení této kolekce, ale holt… smůla.

Uff, takže, jaký je závěr? Mně osobně In Flames rozhodně nezklamali, ale ani nějak moc nepřekvapili (i když by se pár věcí našlo). Důležité je, že si drží pořád svůj ksicht a co je ještě důležitější (vím, spousta lidí mě asi ukamenuje:o), že se někam zvukově posouvají!!! To je to, co se mi na jejich novince líbí: celková atmosféra nahrávky a zvuk (mimochodem výtečný)!!! I přes pár slabých chvilek je to dobré album, za které se IF rozhodně nemusí stydět.

12 / 46:51