Symbiotry je po Thanalogy a Akhu již třetí deskou Inner Fear. Všechny vyšly v poměrně pravidelném intervalu, tak by se s nimi snad dalo počítat jako se stálým tělesem, které nám vydrží i do budoucna.
Svou hudbu nazývají jako dark cyber orchestra a pravděpodobně bych pro ně nenašel vhodnější etiketu. Pitevněji řečeno, jde hlavně o nazlobené sekané riffy se symfonickými doprovody (a ty zvuky žeru!), pod nimiž se ještě na podkladu prohánějí všelijaké smyčky, spirálky, zvuky a beaty. Oproti minulosti je nejvýraznější změnou to, že veškeré zpěvové linky již má na starosti pouze Anghellina, jejíž hlas mi zpočátku jaksi vyčníval a neseděl, ale teď?! Mňamec! Khaablus se totiž začal věnovat pouze vichru Solfernus, takže se v klídku usaďte a porochněte v tom jejím opernějším projevu, určitě se do něj dostanete. Z nahrávky se Kháábl ale úplně nevytratil, páč je k zaslechnutí v poslední Lustmistress, která je samozřejmě prapůvodem z proma Odeum of Silence, ale její nová verze se vyskytla na Thanalogy a zde se jedná o pěkně evil remíxek. Původně bylo Symbiotry plánováno jako mini, ale k 6ti novým skladbám přidali ještě titulní věc z již zmíněného proma a tak nakonec u Élysionu (díky!) vyšlo jako fullko.
Máte-li tedy rádi energickou a (na)šlapav(n)ou, pochodovou a rytmickou temnější symfonickou muziku, je tu Symbiotry právě pro vás. Jediným šrámem na kráse je pak zvuková podoba, ale jak říká mistr Marthüs, vše bylo nahráno prakticky v obýváku! Pokud si ho ale pustíte trošičku hlasitěji nebo víckrát za sebou, všechno vám vyleze a posadí vás na prdel! Proto, pokud se k němu dostanete, dejte mu šanci, stojí fakt za to!

8 / 41:21