Zase jedno promíčko, co mi pomohlo si rozšířit obzory, páč Kowloon Walled City mi zatím snad až trestuhodně unikali. Ani nevím proč, od prvního hrábnutí do strun vím, že tohle můžu. Pomalej sludge doplněnej o mohutnou noise rockovou basu, která nádherně zvoní – představ si třeba srážku Neurosis a Helms Alee (asi nikoho nepřekvapí, že Piecework vyšel na Neurot Records). Je to rozervaný, je v tom hodně srdíčka, ale především je to pořádná porce výpravnýho riffování kousek před hranicí patosu.

Piecework emoce ždímá přímočaře, zevrubně a bez zbytečnýho protahování. Jede se na první dobrou, žádný úhybný manévry nebo rozptýlení, cílí se přímo na srdeční svalovinu a slzný kanálky. Ať už jde o zemitej sludge, rozlazený noiserockový struny nebo tradičnější doomovou pasáž, Kowloon maj talent na to složit majestátní riff. Riff, kterej tlačí, ale zároveň je na poměry žánru až překvapivě nadejchanej – občas si připadám, jak když padám do čerstvě rozestlaný postele se zimní peřinou a dvěma polštářema. Třeba takovej začátek Lampblack, tomu říkám epickej riff napěchovanej emocema!

Tahle přímočarost se z mýho pohledu vyplácí. Oproti minulý Grievances se vysekaly komornější party a je to téměř výhradně o velkejch, pomalejch riffovačkách. S tím přichází riziko opakování sebe sama, ale toho jsou si chlapci dobře vědomi – stopáž se osekala na cca půl hodinku, což je tak akorát, než začneš mít pocit, že se motivy až moc opakujou. Určitá monotónnost nicméně zůstává překážkou, já s ní bojoval hlavně u prvních dvou tří poslechů. Čím víc ale Piecework točím, tím rozmanitější mi přijde. Sám jsem překvapenej, kam až může takhle přímočará nahrávka s opakovanejma poslechama vyrůst, a to ani nevím, jestli už jsem na konci vzestupný křivky. (Edit při závěrečný korektuře - jsem a začíná se to trochu ohrávat.)