Krisiun vydali další desku. Tím by tento text mohl v podstatě i skončit. Pro ty, kteří tuhle bandu sledují už déle, je řečeno vše. Brazilské bratrské trio se totiž od roku 1990 drží svého čertovského kopyta a za 28 let existence odmítají slevit, byť jen o píď, z nastoleného kurzu. Rychlopalebný peklařský death metal postavený na surových thrashových riffech ze zlaté éry 80. let, kdysi brazilská odpověď na staré Morbid Angel, teď už však kombo, které jde vlastní cestou. Ale i když je Scourge of the Enthroned v pořadí jedenáctý zářez kapely, která je v mnoha ohledech „ortodox“ až za hrob, byla by škoda ho opomenout.

Pokud si Krisiun pamatujete z dřívějška jako stoupence všeho, co má společný jmenovatel „old school“ (včetně prašivé produkce), tak budete v lecčems překvapeni. Bratři Kolesneové už totiž dobrých deset let vydávají alba s křišťálovým zvukem, mnoha kytarovými vyhrávkami a změnami temp. Už nejde o sypací orgie od první do poslední vteřiny podobně jako u Origin nebo Angelcorpse, byť s nimi tu styčné body najdete. I když to Brazilci stále drtí ve starých ošoupaných džínskách a pásem nábojnic, nejde o žádný dvouakordový primitivismus. Předchozí věc Forged in Fury z roku 2015 značila poměrně velké zpomalení, větší epičnost a možná i kvůli tomu jí scházel větší tah na bránu. Na poměry Krisiun šlo o nezvykle krotkou desku. To letošní zářez se nese v opětovném zařazení kosmického rychlostního stupně, kterým je svébytný blast beat Maxa Kolesneho pověstný.

Titulní otvírák je i přes svou šestiminutovou stopáž normální hit; úvod obstarává thrashový rozjezd, stopka, chvilka ticha a pak se rozjede typicky krisiunovská kulometná palba. Celá druhá třetina je přitom ve středním tempu a sypačky se vrátí ke slovu až zas na konci songu. Podle tohoto kompozičního mustru jede kapela i v další věci Demonic III. Trio udělalo takovou menší syntézu předchozích dvou období, ve skladbách se nesype od A až do Z jako dřív a působí celkově živěji a ne tak monotónně. A navíc! Krisiun sice stojí jednou nohou v kýbli plném síry a rouhačského deathmetalového barbarismu, který umí neskutečně sugestivně a věrohodně prodat, ale druhou nohou také stále čvachtají v ryzí thrashové řezničině. Zapomeňte na plastovou produkci nebo ukňourané vokály, já mluvím o řádně nasrané bestii. Krisiun dokážou bravurně převést ducha starého obhroublého thrashe do natlačeného blast beatu, až to bolí. Ve finále to zní jako notně zbrutalizovaná stará Sepultura nebo klidně i Sodom a Ratos de Porao dohromady.

Řekněme, že Krisiun svoji prvotní vizi naplnili na majstrštyku Southern Storm (2008). Svým způsobem je to pro ně nepřekonatelné album a dobytí kýženého deathmetalového trůnu. Co dál? Přichází na řadu hledání dalších cest. Jenže to je v takhle úzce nastavených žánrových mantinelech těžké, ba skoro nemožné. Když si od Brazilců poslechnete v řadě za sebou vše od Conquerors of Armageddon až po Bloodshed, mnoho rozdílů neodhalíte. Naopak na novince je jasně zřetelný akcent na větší pestrost a techničnost spíš než na sypací vyhlazení. A přitom Scourge of the Enthroned tlak a agresivitu nijak neztrácí. Když se podíváte, jak dopadli jejich žánroví souputníci, musíte se smát. Monstrosity nebo Deicide na letošních deskách působí ve srovnání s nimi jako důchodci v bačkorách, kteří se umí naštvat tak akorát, když jim někdo v hospodě vylije pivo. I když v současnosti Krisiun nakukují do jiných žánrů, než je death metal, zůstávají tvrdí, autentičtí a jejich rukopis stále poznáte i díky psychopatickým tempům a šťavnatému, zdravě nasraného vokálu Alexe mezi stovkou dalších spolků. Scourge of the Enthroned rovněž pomáhá kratší stopáž přiměřená celkové agresivitě nahrávky, díky níž se na ní hůře hledají slabší chvilky.

Suma sumárum, Krisiun dokázali, že i letité extrémní kapely nemusejí jen žít ze svého renomé, které si vybudovaly v 90. letech. Brazilci na sobě makají a i přes jistou nutnou šablonovitost písní dokážou pořád strhnout.