Moc zvědav jsem byl na to, co zajímavého složili a nahráli Mille a jeho parta. Po experimentální Endoramě se měl konat návrat ke kořenům, ale jak už to tak většinou bývá – pravda je někde mezi…… Kapelu před časem opustil melodik Tommy Vetterli, kterého nahradil Finský “andílek“ Sami. Naštěstí tato změna vůbec nebyla k horšímu. Navíc mi vůbec nepřipadá, že by nějaká změna nastala….. Za bicími opět trůní starý známý “inventář“ Ventor. Snad už definitivně.
Nové album je naprosto dokonalým mixem všech tvůrčích období skupiny. Najdete zde velmi rychlé pasáže, které skupina preferovala na albech Endless Pain,nebo Pleasure to Kill, klasické thrashové postupy z dob Extreme Agression a deathem zavánějící riffy z Coma of Souls. Naštěstí ale Mille nemohl zapřít přirozený skladatelský vývoj, a proto se album zdaleka nejvíc podobá oněm experimentálním albům, kvůli kterým na Kreator mnoho fanoušků zanevřelo…. Ale to už se stalo více autorům...

Podle začátku “Reconquering the Throne“ by se mohl člověk domnívat, že Mille ony proklamované návraty ke kořenům přeci jen splní. Ovšem hned v prvním zpomalení zjistíte, že to zase tak horké nebude. Na povrch se zde dostanou nádherně zdvojené melodické kytary podpořené lahůdkovými průšlapy Ventorových kopáků. Následuje příjemná dávka sólování od obou sekerníků a už se opět uhání ostošest až k závěru.
Nevím jestli Mille poslouchá Gammu Ray, ale asi moc ne, protože intro “The Patriarch“ není ničím jiným, než dokonale obšlehnutým začátkem Hansenovy “Rebelion in Dreamland“. Na tuto kratičkou instrumentálku navazuje titulní “Violent Revolution“ , kde se na nás po úvodním melodickém riffu vyvalí střednětempá kompozice ve stylu Endoramy. Velká hitovka – spojení “….only solution is the Violent Revolution…“ si z hlavy asi jen tak nevymažete!
Ve skladbě jsou časté změny temp i nálad. Třešničkou na thrashovém dortíčku je závěrečná melodická pasáž. Vůbec melodie jsou výborným zpestřením a skvěle kontrastují s jinak nářezovým matrošem.
“All of the Same Blood“ je vůbec nejlepší příklad kombinace všech stylů, co kdy Kreator nahrál. Našlápnutý začátek, štěkavý Milleho vokál nám přinese dokonalou retrospektivu 80tých let. Úsek, kde se M. omezí pouze na šepot nás přenese v čase dál a vykrystalizuje ve stále se dokola opakující motiv, který nám kapela podává v různých tempech. Asi měli kluci z téhle melodie velkou radost, a proto jí nacpali i na konec.
Velice podařená věcička je i další “Servant in Heaven – King in Hell“ . Nádherně “thrashující“ kytary a agresivní Petrozzův hlas jsou skutečným balzámem na uši! Opět se zde dočkáte všeho, co je v současnosti pro Kreator typické.
“Second Awakening“ se bude asi nejvíce líbit fanouškům starší tvorby Němců. Zdaleka nejnašláplejší věc na desce. “Ghetto War“ je pro změnu opět v tom, pro nové Kreator typickém, experimentálním kabátku.
Další překvapení nás čeká v “Replicas of Life“ . Procítěný zpěv na začátku se podařilo hodit do skvělého kontrastu s projevem, který je typický právě pro Milleho.
Mně osobně udělala velkou radost “Slave Machinery“. Celá je totiž postavená na powermetalovém základě. Velmi vydařený kousek!
Závěrečné tři štychy jsou opět bezchybně doladěné thrashmetalové skvosty se vším všudy!!! Kdo rád thrashmetal, tak bude zažívat slastné chvilky opojení. Jako závěrečný bonus je na albu schována ještě Violent Revolution v pozměněné verzi. Nevím přesně o co jde, ale tipoval bych, že se jedná o “rehearsal record“. Asi to hoši s tou revolucí myslí vážně, a proto tuto skladbu hodili i na konec – asi aby jste nezapomněli :o)
Co dodat? Kreator se představili opravdu ve skvělé formě. Kapela jede bez problémů jak auto od germošů, písně jsou jedna vedle druhé to nejlepší co může dnešní forma nejagresivnějšího z metalových žánrů nabídnout!

Poslouchám album už asi 14 dní a stále jsem na něm nenašel jedinou slabou chvilku!
Kdo má rád 100 % agresivitu v kombinaci s ponurými melodiemi, to vše zahrané na té nejvyšší úrovni a podané v nejčistším zvukovém kabátku – tak nebude asi moc dlouho přemýšlet…….. Pro mě jasná deska roku!!