Nesetkal jsem se u nás skoro s nikým, kdo by kapelu znal, tak si dovolím pár slov na úvod. Je to vysoce zvláštní hipsteřina, která se tak nějak motá kolem spíše durových blackmetalových postupů, ale zapojuje glitch elektroniku, čisté zpěvy, orchestrální nástroje a nespočet žánrů, přesto to do sebe všechno až neuvěřitelně zapadá a splývá v jakýsi filosoficko-umělecký koncept.

Frontman Hunter Hunt-Hendrix (když se ještě jako muž identifikoval) totiž kapelu založil na svém vlastním myšlenkovém směru a tím si získal mnoho odpůrců a posměváčků. Když egoisticky kázal o tom, jak jeho hudba „transcenduje“ black metal, jednoho takového hatera jsem kdysi našel na YouTube a tím se s kapelou seznámil. Jenže rozdíl je, že mně se fakt líbila! A Hunterovo kecy, kdyby se nebral tak vážně, by možná celkem seděly, protože transcendentální black metal není pojem až tak mimo mísu, posuďte dle poslechu – ne tohoto EP, kdo nezná, nechť začne albem Aesthethica. Mimochodem, má i vlastní web o své filozofii, dost jsem toho četl a vsadím se, že je rád, když tomu rozumí sám. Ale je to dost cool.

Další věc je, že Liturgy od samého začátku „nehledají“ svůj zvuk, on se spíš tak nějak sám morfuje trochu jinam s každým albem a finální podobu asi jen tak mít nebude. Po zapojení orchestru v některých nových věcech už si kladu otázku, kam až tohle může dojít a kdy začne chybět nápad. Protože ta inovace opravdu s každým albem stoupá. No a od nedávna je z Huntera trans osoba, takže jestli tohle není dost transcendentální, nevím už co.

Tohle EP vyšlo 5. října a je jakýmsi prekurzorem k dvojalbu, které má vyjít příští březen. A to v tom smyslu, že tři songy ze zdejších čtyř se vlastně spojí v jeden song na CD - 93696. Úkaz, jenž se u Liturgy ještě nestal. Musím říct, že tyto tracky mají vážně feel, jako by byly součástí něčeho většího, ale fungují dobře i samostatně.

Hudba se tady od blackových vlivů už odděluje skoro úplně, netroufám si však hádat, že takové bude celé album. Už s první věcí, 93, si říkám, že se možná v brzké době sound spolku nebude měnit nijak extra (což mi vůbec nevadí, jen je to u nich zvláštní), čas ovšem ukáže. Je to celkem obdoba songu PASAQALIA z desky H.A.Q.Q. a dost dobrá - riffy zaujmou, ohýbají se a stoupají v začátek 36, což je taková mathcore skákačka, která se nejdřív v nepředvídatelných rytmech proměňuje a následuje totálně pohlcující sludge s postupnou rytmovou gradací. Epický orchestrální rozjezd s pocitem filmové hudby, to je 696.

Čistý zpěv se objevuje až v posledním kousku, který zní úplně jinak než ty předchozí a je jakousi meditační vzpomínkou. Už není součástí trojice, která se objeví na příštím počinu, asi by se koncepčně nehodil? Nevím. Ale skvělý melodický závěr.

V celém EP samozřejmě nechybí glitche a glockenspiel. Jakoby tu byla znázorňována cesta světem, kde už existuje jen umělý život a to je zvuk, na který Hunter v posledních letech i cílí.

Povím vám, já tuhle chujovinu prostě žeru, je to skladatelsky naprosto geniální a momentálně fakt neznám lepší hipster kapelu. Příští full CD bude tedy dvoják, takže myslím, že se máme na co těšit. Rád bych je konečně viděl u nás, Brutal by jim slušel.