Čím začít recenzi na instantní black metal? Snažit se podle chuti odhalit všechno koření? Tak to bychom měli Watain, Wormwood, Nazghor, raní Marduk, Musmahhu, ale i Havukruunu. Nebo popisovat, jak to všechno lahodí na půnebí? Inu, špatné to není, od spíš disso počáteční There Is a Beacon k melodické nejlepší předposlední The Splendour of Stillborn Stars projdeme pasáže rychlé, pomalé a ponejvíce střední. Potkáme melodie lepší i horší, těch prvních víc. Deska víceméně odsýpá, tremolo se střídá s vybrnkávanými disonantními akordy. Nejsou tu žádná vyhrocená místa, zároveň se ale nesází ani na nijak hustou atmosféru. Nejsou ani sypačky, ani build-upy, prostě jdeme od jedné písně druhé a říkáme si, kde jsme co už slyšeli.

Proč se ale vlastně namáhat s detailním popisem? Pořád je to instantní black metal. Arcipříklad toho, jak album projede přehrávačem, aniž by cokoli zanechalo. Trvanlivost zhruba těch dvou poslechů, které jsou na bandcampu zadarmo. Já jsem poslouchal z určitého recenzentského závazku mnohokrát nad tyto dva poslechy. Ale opravdu jsem nenašel nic originálního. Dokonce i ten artwork je sice pěkný, ale před pár měsíci jsme totožný mix barev u falického symbolu už viděli na obálce Onirik.

Zbývá dodat některá fakta, takže: Malakhim jsou ze Švédska, Theion je jejich dlouhohrající debut. Témata jsou klasická bubu, okultismus, satanismus s jakýmsi astro přesahem. Vydavatel Iron Bonehead, členů je pět… bože, nudím sám sebe, když to píšu!

Přitom Theion není špatné album a už vůbec není špatně zahrané. Přesto ve mně zanechalo trpkou pachuť. Dobře odvedené řemeslo bez jediného zajímavého momentu, bez čehokoli, k čemu bych se mohl vracet, bez čehokoli, co bych si – a to třeba ve zlém – zapamatoval. Jestli jsem si u recenze na Ondskapt stěžoval na profesorský výkon, co bych měl psát tady? Precizní výkon u maturity – je to moc fajn, v ten moment potěší, je to na pochvalu, ale kromě autora si na něj nikdo nikdy nevzpomene.