Je to už dekáda, co litoměřickým Keep On Rotting vyšla debutová a zároveň poslední deska Unforseen Consequences, kterou jsem tu solidně adoroval. Pokud si chcete ušetřit čas, adorovat musím i v případě nového holomka Morthymera.

Morthymer ale už nejsou Keep On Rotting, je tu několik věcí jinak. Hudební základna je sice stále litoměřická, ale cestuje se do ní z Brna a Mostu. Z kvintetu není kvartet, ale pouze trio. A z Keep On Rotting je tu duo, ze zpěváků nula v absolutní hodnotě. Ano, Morthymer je čistě instrumentální a je na každém, jak se s tím popasuje.

Na rovinu ale říkám, ze instrumentální poloha jejich muziky nechává víc na posluchači. Ten je tak nucen hudbu víc vnímat a dá se říct si z ní i víc odnést, neb je tak víceméně odkázán především na své vlastní, absencí zpěvu soustředěnější vnímání, které tak hudbu neomezuje a nestahuje ke konkrétnímu žánru. A ten je?

Než drobně rozvedu, co jste si už stejně přečetli v hlavičce recenze, musím podotknout, ze díky absenci zpěvu si po pár posleších uvědomíte, kolik toho v Morthymer z Keep on Rotting zůstalo. A to mi po prvních skladbách a poslechu celé desky hned zjevné nepřišlo; tvůrčí duo Láďa / Hanzz se prostě nezapře.

Ač mám moderní směry rád, v progresivním přístupu Morthymer k metalu naštěstí zůstalo stále dost toho extrémního vč. blastbeatů (např. Auriga), a tak Pedagog i pořádně tlačí a dává důtky. Jak už jsem uvedl, bez zpěvu to pro atmosféru Pedagoga a objem aktuálních pohledů a směrů není hned tak jednoznačné. Furt tu jsou severem líznuté melodie a tvrdý riffing (u poslechu mě napadají nedocenění a obnovení Extol a jejich pohrobek Fleshkiller), ale rozkladovými kytarami a především důrazem rytmiky do groove směrů – nejvíc náznaky djentu či prog metalcoru (např. Monuments, Veil of Maya či Periphery) – se v hudbě Morthymer asi nejvíc dá identifikovat to, co dnes moderní progresivní metal definuje a jak ho vnímáme.

Díky tomu hudebně ostřejšímu gró a zejména absenci druhé kytary, kterou tu nahrazují šikovně varanžované 8bit samply, jež náladu a zvuk nahrávky obohacují (je jich tu víc, než se zprvu zdá), tvorba po republice rozprostřeného tria zní syrově, autenticky a nevyumělkovaně. Morthymer totiž desku jinak nahráli bez příkras jen o jedné kytaře (myšleno aranžemi) tak, jak svou muziku opravdu hrají živě, čímž i pěkně vylézá basa, jejímž přínosem (zvukově i hráčsky) je tvorba Morthymer plná tak akorát. A podílí se na tom i výtečná produkce a mix Tondy Smrčky.

Instrumentální formou a vyváženě rozprostřeným žánrovým mixem, který navíc občas samply hází do ujetých krajinakostí a dávají mu vůni příšeří, je zařazení hudby Morthymer o to složitější. Zároveň to však jasně vykazuje osobitost tělesa, k němuž se těžce hledají příměry. Nelze než zatleskat, bravo pane Morthymere, výtečná a především zábavná lekce. Keep on rockin’!

hodnocení 95 %