Po demu Impérium Satana a CD Zákon chaosu přicházejí čeští Naurrakar s dalším albem. Novinka se jmenuje Epilog lidstva a přináší deset nových skladeb. Vzhledem k tomu, že předchozí deska sestávala jen ze čtyř, jedná se o první dlouhohrající album kapely. „Je to doposud největší věc, co jsme stvořili, nyní stěžejní část naší tvorby a výrazu,“ říká Ego, kytarista a kapelník.

Tématem je apokalypsa a postapokalyptický svět bez lidí. „Album v první části pojednává o sebezničení lidské civilizace a konci světa, ve druhé části pak nahlížíme na temná zákoutí lidské mysli, a s tím související zkázu a beznaděj.“

Dramatický úvod první skladby následuje typicky blackmetalový „hukot“. Skladby jsou pospojovány nehudebními prvky, které umocňují jejich obsahovou stránku. Některé kytarové postupy vám určitě připomenou tradiční blackmetalové kapely jako Burzum, ačkoli zvuk mají Naurrakar „čistší“ a méně bzučivý. Kapela se drží vyzkoušených blackmetalových postupů, novátorství po hudební stránce nečekejte. Na druhou stranu oceňuji to, že Naurrakar nepracují se satanem a všemi jeho čerty jako mnoho jiných, ale jako stěžejní myšlenku alba si zvolili apokalypsu a zničení lidského druhu lidmi samotnými. Sirény, výbuchy a svištění větru prostupující albem působí osvěžujícím dojmem a skladby jsou díky nim výrazně čitelnější. Nechybí ani nadsázka v podobě melodie „Čechy krásné, Čechy mé“ střídající se s houkáním sirény a doprovázené rachotem výbuchů na pozadí jako úvod k šesté skladbě. Trochu kontrastní je tento nadhled ve srovnání se samotným textem skladby Čechy krásné: „V domě ponurém / s okny s mříží / ozývají se hlasy / jak v schizofrenním mozku…“ Podle mého názoru texty sklouzávají do zbytečně velkého patosu, jsem si ale jistá, že si album najde i po stránce textové své posluchače. Bicí jsou opět reprezentovány automatickým bubeníkem (z dílny Morbivoda). Albu to určitě neškodí, jen jsem podobně jako u předchozí desky zvědavá, jaký by kapela měla zvuk s „živým“ bubeníkem. Závěrečná, desátá skladba poněkud vybočila z linie, které se drží předchozí skladby na desce – čistý ženský hlas je určitě zajímavý prvek, pro mě osobně by ale závěr byl více působivý jen jako instrumentální skladba s kratším trváním.

Kompletní texty skladeb nejsou součástí bookletu a nejsou veřejně k dispozici, představu si ale uděláte z částí, které na bookletu najdete. Plusové body dávám za češtinu a poměrně velkou srozumitelnost. Co se obalu alba týče, větší dojem na mě udělala předchozí deska, ale proti gustu žádný dišputát.

Abych to shrnula: celková atmosféra alba je lehce depresivní a zneklidňující. Troufám si tvrdit, že hudebně album převyšuje stránku textovou. Texty by si určitě zasloužily větší rozmanitost a různorodost, už při druhém a třetím poslechu se mi začaly slévat. Hudební motivy jsou dobře zapamatovatelné a nepřekombinované. Kapela se určitě má kam vyvíjet a jsem zvědavá, jakým směrem se dál vydá.

„…do propasti padli / lichým štěstím zpití / vypíchnuté oči / přece nic nevidí…“ Uvidíme na koncertě!