Při prvních tónech Exi(s)t si vybavuji to, co se dělo v diskuzích pod novou deskou The Faceless. Jo, první rozeznění After Everything vás totiž, nemilosrdně, i kdybyste nechtěli, přesměruje k Opeth. Jaká alba tady autor muziky převracel? No, zanechám vtípků, protože dalšími tóny kapela přesvědčuje o opaku, takto to v jejich případě nebude. Tím se ale nedá popřít, že z muziky Neurotic Machinery nejsou cítit vlivy, které na ně chtě nechtě působí.

Může se zdát, že NM občas nejdou posluchači naproti, protože jejich muzika je nabušena aranžmá, emotivními kytarovými poryvy, ale v základu je zde vždy skladba, která se buduje, která je upřednostněna i před to, že NM si chtějí zahrát, protože na to zkrátka mají. Jenže proč by toho svým jazykem, když je kapela instrumentálně vyspělá, nemohla říci více? Pod základní myšlenku podsunout nějakou tu poznámku pod čarou, proč by posluchači, který hledá, nemohli nabídnout i vyplněný prostor mezi řádky? Ne, nevidím v tom žádný problém, když kapela smýšlí střízlivě a dokáže se soustředit na to hlavní, aniž by sklouzávala jinam a rozvíjela myšlenky a nápady, které s tím hlavním nesouvisí. Tím ale neříkám, že kapela se ve svých skladbách pevně drží jedné hlavní cesty. Kapela odbočuje, odhaluje skrytá místa podél, ale vždy se vrátí a nalezne původní směr.

Největší silou kapely bezpochyby jsou barvité emoce, časté výjezdy kytary a příjemná melodika, která si občas troufá odvážně hrát i v místech, kde by si jiní natloukli. Ta tvoří páteř kapely, i když nezmínit nápaditou práci bubeníka by mě snad pronásledovalo i v noci.

Kam Neurotic Machinery zařadit? Už jsem zmínil, že hudba je emotivní, schopností se hudebně dostatečně vyjadřovat a celkovou přemýšlivostí je progresivní, ale nejspíš bych volil škatulku melodického death metalu, byť u toho „death“ bych byl opatrný. Cítit je, že cháska poslouchá kde co, a je to na její muzice znát. Na nové nahrávce Západočeši prakticky jakoukoli složku jejich hudby dotáhli, není v jediném místě cítit nedodělaností a dokazují na ní, že nehodlají stagnovat. Velkou měrou tak opustili svou starou (kořeny více ctící) podobu, která jim byla těsná.

Jedinou výtku bych měl asi jen k poslední skladbě Vertigo, která je na „desce“ pro svůj úvodní riff - nejen rytmicky směřuje více do obhroublejší formy než je tomu na celé Exi(s)t - drobnou výjimkou. Dát ji plně do kompatibility se zbylým materiálem, neměla by Exi(s)t jakkoli slabé místo. Zas na ní ale skvěle pasuje oproti hudbě celkově hrubší zpěv, se kterým, věřím, nejeden fanoušek bude mít problém co do jeho barvy.

Mít finančně zajištěný label, neváhám ani minutu a po téhle kapele rovnou sáhnu. A aby má slova nevyzněla prázdně a do vzduchu, samozřejmě i proto jsme Exi(s)t na našich stránkách streamovali. Jaká ale je doba, všichni víme. Tím do budoucna NM přeji pevnou víru, sílu a odhodlání. Nebudou to mít lehké.