Jak Nyoghtaeblisz tak Hellvetron jsou formace, které mi v minulých letech svými nahrávkami udělaly velkou radost. Ke třetímu projektu stejných pasrů – Nexul, jsem si musel prošlapávat trochu delší cestu, protože jejich debut Paradigm of Chaos je těžký a zahuhlaný až běda. Přesto si troufám tvrdit, že může být beze studu součástí každé death/black sbírky. Pokud s ním někdo však neměl tu čest, asi bych doporučil bez ohledu na něj začít poslouchat novinku, která je oproti debutu výraznější, nasypanější, rychlejší, agresivnější. Ale začněme pěkně od začátku…

Nexul je kapela přesně podle mého gusta. Tak nahrocená, že jestli to myslí vážně, patří do blázince a to je pochopitelně plus. Jestli ne… i tak je mi to sympatický, protože z toho smrdí síra (a možná trochu operetních líčidel). Uctívání zla hudbou už zřídka vidíme takhle přímočaré.

To hlavní je ale samozřejmě hudba. A ta je prostě výtečná.

Toto je death metal, který funguje, který je brutální, primitivní, ale ne tupý. Spousty běsnivých pasáží, ani nevím, co vypíchnout dřív, jestli sóla dovádějící v duelech s ukrutně podladěnou basou, škopky nabušené tlakem nenávisti, dva ultrabrutální vokály… tady je prostě všechno správně.

Pokud na někoho hudba emočně hodně působí, mějte se před Nexul na pozoru. Mě uhranula úplně stejně jako svého času Hellvetron, přičemž je daleko lépe technicky provedená a má mnohem lepší dramaturgii. Velice rád ji bez dalších keců doporučím všem milovníkům extrémního metalu, kteří jdou v první řadě po atmosféře a teprve potom sledují ekvilibristiku hudebníků a „inteligenci“ songwritingu. A protože čmuchám čmuchám kontroverzi ohledně toho, jaká kvalita se vlastně pod vší tou temnou atmosférou skrývá, dodám, že Nexul poslouchám poctivě ode dne vydání takřka každý den a vůbec mě jejich nápady neomrzely. Ne, toto není plytké hučení větráků, ve kterém se ztratí neumětelství.

Deska se označuje jako EP, ale nabídne více než 36 minut smrti. Za sebe musím říct, že to docela stačí. Album je věnováno Samaelovi, andělu smrti, a troufám si říct, že tenhle materiál mu musel udělat velkou radost. Opravdu zacvičí nejen s každým, komu srdce tluče pro temný, nebo jestli chcete, extrémní metal, ale i s každým citlivým posluchačem vůbec. Přitom to není hloupé nebo samoúčelné. Někdy se může zdát, že běsnění se blíží k war metalu, ale vždy nakonec železnou pěstí udeří nějaký parádní riff.

PS: To nejlepší si nechali Nexul nakonec. Dvojcover dvojctihodných Katharsis Raped by Demons / Luziferion je ten nejlepší námrd, který jsem letos slyšel. A kdo nemá rád Katharsis, nemůže být dobrý člověk. Howg.