Denis Villeneuve je režisér, který do kina přitáhne i ty nejnáročnější fanoušky. Jeho filmy se vyznačují hutnou atmosférou, podpořenou „hudbou“ Jóhanna Jóhannssona, dokonalou vizuální kompozicí a obecně technickou precizností, a možná až nepříjemně tíživou tématikou. Takže nikdo nejspíš správně neočekává žádné souboje vesmírných lodí či vojenskou akci. Příchozí zobrazují setkání s mimozemskou civilizací formou blízkou spíše Blízkým setkáním třetího druhu nebo Kontaktu. Buďte předem varováni, že tato recenze je silně ovlivněna osobním prožitkem z filmu. Přehnanou snahu o objektivitu považuju v tomto případě za kontraproduktivní, protože věřím, že setkání s filmem Příchozí právě v tomto čase a v této situaci mě nejen osobně obohatilo, ale také mi dovolí zprostředkovat všechny vrstvy a témata, která tento film zpracovává. Proč taky jinak psát o filmu, který už spousta z vás nejspíš viděla.
Film je inspirován povídkou Teda Chianga The Story of Your Life (neotvírat google ani wikinu, synopse je jeden velký spoiler). Příběh začíná v den, kdy na Zemi ve 12 různých státech přistálo 12 vesmírných plavidel. K navázání kontaktu s mimozemšťany nazývanými pro jejich vzhled heptapody na americké půdě je přizvána lingvistka Louise Banksová (Amy Adams) a teoretický fyzik Ian Donnelly (Jeremy Renner), jejichž úkolem je zjistit, co na Zemi heptapodi chtějí a zda jsou pro Zemi hrozbou. Po prvním kontaktu se ukáže, že jazyk heptapodů je nelineární, jeho psaná a „mluvená“ varianta fungují každá jinak a ve finále jsou obě stejně neuchopitelné bez konverzace neverbální. A protože čínský překlad sdělení heptapodů přináší trochu jiné závěry, Číňané se chystají na ozbrojený útok a celý svět pod tlakem strachu ze zničení upadá do násilí a chaosu, musí Louise hodně riskovat, aby se pokusila s heptapody domluvit.
Zastřešujícím výrazy filmu jsou pro mě slovo JEDNOTA a (vzhledem k tématu celkem logicky) SPOJENÍ. Film v JEDNOM příběhu PROPOJUJE prvky vědecké a vědecko-fantastické, filosofické, lingvistické, romantické i duchovní. Jevy jako čas, komunikace, nevyhnutelnost a možnost volby jsou tématy filosofů, duchovních, vědců z různých oborů i každodenního života, ačkoli v něm je příliš nevnímáme, protože je žijeme.
JEDNOTA politická je asi nejdoslovnějším tématem filmu. Jak se světové velmoci zachovají ve chvíli, kdy sdílení informací může být nejlepší cestou, jak zabránit možnému zničení naší JEDINÉ a SPOLEČNÉ planety? Dokážeme si navzájem věřit a přijímat informace ostatních se stejnou vahou, jakou přisuzujeme našim? Politické využívání jazyka, které film nerozvíjí nijak hluboce či inovativně, by zvlášť v dnešní době sílícího populismu, sociálních sítí a stavu médií vydalo na samostatný článek.
Do vědeckých teorií se nebudu pouštět, neboť moje znalosti fyziky a po hříchu i lingvistiky nesahají ani z poloviny tam, kam by bylo třeba. Povím jen, že to často omílané „musíme spolu víc mluvit“ je zde základem, ale také nepostačuje. Abychom si rozuměli, nestačí mluvit. Je třeba poslouchat, naslouchat, cítit a SDÍLET, a pokud nedokážeme tyto činnosti SPOJIT v JEDNO, nebudeme si rozumět. Nezáleží jen na tom, co říkáme, ale také jak to říkáme a komu to říkáme. Slova je třeba používat obezřetně a nevytrhávat je z kontextu, protože jimi můžeme nejen navazovat SPOJENÍ, ale také je ničit. Rovina čistě lingvistická (význam slov, rozdíl mezi psaným jazykem a řečí, vliv cizího jazyka na vnímání apod.) je úzce propojena s emocionální rovinou, jejíž úlohu v úspěšné komunikaci pokládá film za zásadní. Nebýt režisérova konzistentního a komplexního přístupu, některé momenty by vlastně mohly působit jako nemístně přeslazená romantika.
Co se pojetí času a práce s časovými rovinami příběhu týče, nelze prozradit v podstatě nic, co nehrozí příliš zřejmou nápovědou a příliš brzkým pochopením pointy. Villeneuve totiž sám naznačuje, takže některé momenty při troše pozornosti vzbuzují pochybnosti o běhu věcí, nicméně šikovná práce s hlasem vypravěčky a prolínáním časových rovin, s napětím a působivým vizuálem je rychle rozptýlí. Snad ale mohu napsat, že stírání hranic mezi minulostí, přítomností a budoucností vrcholí ve filmu určitou výzvou k přijetí života v jeho CELISTVOSTI, se všemi jeho radostmi i utrpením. Nebála bych se ani teze, že neprotivení se toku života nevytváří konflikt se svobodnou vůlí a může být hodně důležitým darem. Možná i životní situace, ve kterých jsme a které jsme si nepřáli nebo si je představovali jinak, tvoří JEDEN CELEK s dalšími krásnými a radostnými okamžiky. A možná se navzájem činí možnými.
Vizuály jsou takové, jaké byste od Villeneuvea očekávali. Jeden záběr na vesmírné plavidlo v údolí, do něhož se právě přelévá mlha z kopců, vám vezme dech na několik vteřin. Citlivé zobrazení mimozemšťanů by se možná mohlo vyučovat na filmové škole (a v pracovně M. Nighta Shyamalana), o kameře (pohybu, světle) a zvukovém a hudebním doprovodu nemusíme vůbec mluvit, snad jen opět nazvat film kompaktním audiovizuálním CELKEM.
Je naprosto zřejmé, že jiné než skvělé herecké výkony by podobný film poslaly ke dnu. Amy Adams suverénně nese tíhu téměř celého filmu, potvrzuje, že její výkon je kvalitní bez ohledu na žánr a u mě se definitivně řadí mezi nejzajímavější herečky současnosti. Jeremy Renner je po delší době příjemně civilní a moc dobře se na něj dívá, a ačkoli jeho role je spíše vedlejší, nakonec se ukáže, že pro vývoj příběhu je v podstatě klíčová.
Dle osobního pravidla, že každý skvělý film je za 9 a dokonalý subjektivní prožitek přináší bod navíc, vám předkládám jasnou desítku. Desítku, která mi vzala dech a dala jeden z nejlepších a nejemocionálnějších filmových zážitků vůbec.
---- --- -- - -- --- ----
USA, 2016, 117 min
Režie: Denis Villeneuve
Předloha: Ted Chiang (povídka)
Scénář: Eric Heisserer
Kamera: Bradford Young
Hudba: Jóhann Jóhannsson
Hrají: Amy Adams, Jeremy Renner, Forest Whitaker, Michael Stuhlbarg, Tzi Ma, Mark O'Brien, Joe Cobden, Russell Yuen, Nathaly Thibault, Pat Kiely, Julian Casey, Larry Day, Shawn Campbell
Producenti: Aaron Ryder, Shawn Levy, Dan Levine, Karen Lunder, David Linde
Střih: Joe Walker
Scénografie: Patrice Vermette
Kostýmy: Renée April
Vložit komentář