V sedmi letech mě příbuzní nechali spát v obývacím pokoji, kde zrovna běžel Vetřelec. Ale Barunka nespala, Barunka se dívala. A měla z toho šok na několik dalších dní (a dlouhých nocí). Po více než dvaceti letech od té noci se Ridley Scott vrátil do vesmíru. K žánru, který kdysi spoludefinoval. K sérii o vetřelci...nebo ne? Produkci a propagaci Promethea zakrýval závoj tajemství. Producenti nás napínali a podněcovali upouštěním vizuálních detailů a virálních videí (viz odkazy níže). Dostali jsme nakonec to, na co jsme byli lákáni? 

Archeologové Elizabeth Shaw (Noomi Rapace) a Charlie Holloway (Logan Marshall-Green) objevili v odkazech dávných civilizací hvězdnou mapu vedoucí k planetě, která by podle nich mohla skýtat odpověď na otázku o původu lidské rasy. Financování jejich výzkumu se ujme společnost Weyland Industries, která s nimi do dalekého vesmíru vyšle loď Prometheus. Samozřejmě i s chladnou zástupkyní společnosti (Charlize Theron) a nezbytným androidem (Michael Fassbender). Jak už to tak ale bývá, neptejte se, pokud nejste připraveni na odpovědi.

Prometheus schytal několik záporných a zklamaných recenzí. Jejich oponenti tvrdili, že pokud někdo čekal druhého Vetřelce, zklamání si zaslouží. Nesouhlasím. Nečekala jsem film ve „vetřelčím“ stylu, protože nejsem hloupá a čtu, o čem film je. Ale čekala jsem, že režisér Scottových kvalit se na úkor myšlenkového přesahu nevykašle na základní věci jako tempo vyprávění, kvalitu dialogů a budování napětí. A pozor, to ty myšlenky ještě nejsou tak převratně zpracované! Ne, opravdu nečekejte Vesmírnou odyseu nebo Solaris, pořád jsme na poli mainstreamového žánrového filmu. Ridley Scottovi je 74 a logicky ho už zajímá spíš to, odkud pocházíme, kam jdeme a proč občas zatoužíme být nesmrtelní, než jak fešanda v kalhotkách se zrzavým kocourem vystřelí ocasatou potvoru do hlubokého vesmíru. Ale! Myšlenkový obsah nemusí nutně znamenat ukecaný film (viz výše zmíněné mistrovské kusy), což Prometheus bohužel někdy je a na některých dialozích je to bohužel až příliš vidět. Stejně tak některé postavy mají zbytečně několik rádoby rozměrů (otcovství a mateřství apod.), které jsou neúčelné, rodí zbytečné slovní odbočky a například hlavní postava je kvůli nim značně nesympatická (dle některých až nesnesitelná). Postavy dělají naprosto nepochopitelné hlouposti (když kamera ztraceného kolegy najednou začne zabírat loď, opravdu mu normálně otevřete?), najednou hromadně umírají, tempo kolísá mezi skvělými dynamickými scénami (viz fantastická chirurgická práce na Noomi Rapace) a těmi, které působí až jako vata. A ani v posledních desítkách minut to není zdaleka ono.

Čeho ale dostaneme vrchovatě je vypiplaná vizuální stránka, a to jak počítačová (lodě), tak výpravná (mnohé kulisy v „pyramidě“ skutečně vyrostly v Pinewood Studios, postřehnete sem tam i mistra Gigera). „Inženýři“ i jejich „líheň“ nejsou přehnaní, stejně jako úsporné kostýmy a interiéry Promethea. Určitě jsem spoustu detailů nezaznamenala, i když 3D formát mi osobně přišel trochu zbytečný. Druhou lahůdkou filmu je android David Michaela Fassbendera, ať už jde o jeho „humor“, stylizaci do Lawrence z Arábie nebo bezchybnou robotičnost. Fassbender je definitivně jedním z nejzajímavějších herců dneška.

Thriller a sci-fi mohou mít hloubku, ale pokud mají přilákat široké publikum, musí mít šťávu. A hlavu a patu. Ridley Scott nám sice konečně řekl, kdo byl „space jockey“, a snažil se nám dát akci, napětí, filosofický přesah i propracované postavy, ale přes všechny jeho zkušenosti se mu tolik dílčích cílů vymklo a nedovolilo mu sestavit kompaktní celek. Dva ze čtyř trháků roku máme za sebou. Avengers překvapili, Prometheus lehce zklamal. Teď se těšme na povstání Temného rytíře a Hobita.

---- --- -- - -- --- ----

USA, 2012, 124 min

Režie: Ridley Scott

Hudba: Marc Streitenfeld

Hrají: Noomi Rapace, Michael Fassbender, Guy Pearce, Charlize Theron, Idris Elba, Sean Harris, Kate Dickie, Logan Marshall-Green, Rafe Spall, Benedict Wong, Patrick Wilson, Emun Elliott, Lucy Hutchinson, Ian Whyte